Co mě na práci v lékárně baví? Zatím bez hodnocení.

Dneska mám povídací a zpovídací chvilku, tak píšu články na volnější, osobnější témata. Protože hodně slečen projevilo zájem o mojí školu a i budoucí práci, přišlo mi to jako poměrně dobré téma. Samozřejmě chápu, že ne každého bude zajímat a pokud spadáte do té druhé skupiny, kterou to vůbec, ale vůbec nezajímá, snažte se to pro tentokrát přetrpět – brzy Vás čeká plnohodnotný dívčí článek, o ten bych Vás nikdy nepřipravila:). Upřímně – nepatřím do té skupiny lidí, kteří od svého dětství vědí, co chtějí dělat a čím chtějí být, kde pracovat. Nevěděla jsem to ani po maturitě, i když mě vždy bavila anatomie a podobné předměty zaměřené na člověka, zdraví a sociální interakce. Až rok po maturitě se mi do rukou dostaly prospekty k tomuto oboru a farmacii a v tu chvíli jsem věděla, že do toho chci jít. Prodiskutovala jsem to s celou rodinou, zjišťovala si informace a nakonec jsem podala přihlášku a bylo to!

Ne všechno ve škole mě baví – jsou tam předměty, které mi přijdou zbytečné nebo mě vůbec nebaví, protože k nim nemám vztah. Myslím, že to je ale na úplně každé škole a člověk se s tím musí nějak poprat. Na druhou stranu v samotné praxi – lékárně mě to moc bavilo a baví. Kvůli čemu?

Zábava

Když pracujete s lidmi, často si užijete hodně srandy. Hlavně co se týče léků, kdy lidé neustále komolí názvy nebo něco pochopí špatně. Vůbec bych to neměla psát, ale často je hrozně těžké se nesmát a zachovat vážnou tvář. Zkuste se nesmát, když přijde paní a chce náplast na kuřecí oka! Nebo když chce někdo viagru na bolest (nalgesin S) nebo když chcete někomu dát Brufen a on chce ibalgin, protože mu zabírá jenom to růžový (ibalgin i brufen obsahují stejnou účinnou látku).

Pohyb

Nejsem člověk, který by mohl sedět 24 hodin v kanclu, vyřizovat administraci a být spokojen. Ráda mám čas od času nějakou změnu nebo pohyb a proto mi i vyhovuje, když někdo přinese recept na IPLP (individuálně připravované léčivé přípravky), které musíme sami v laboratoři připravit. Člověk nesedí, ale hýbe se, pro něco musí dojít, musí to zamíchat, nacpat do masťovky nebo lékovky, musí dát pozor, aby se mu to nesrazilo, musí dávat pozor, aby do sebe nedal dvě látky, které spolu reagují špatně nebo k sobě zkrátka nepatří a to mě baví.

Léky jako takové

Farmacie jako taková je podle mě hodně zajímavý obor, v kterém se neustále něco mění. Vznikají nové přípravky, nové produkty a léčivé látky, je zkrátka pořád co se učit, což je na jednu stranu i jistá nevýhoda, protože se pořád něco děje. Lidské tělo mi přijde fascinující a léky také – je podle mě neuvěřitelné co léky dovedou (ať už v tom dobrém nebo špatném smyslu).

Na druhou stranu – práce v lékárně má i svoje velké nevýhody, díky kterým to není práce úplně pro každého.


Zodpovědnost

Léky dokážou hodně, dokáží i pořádně potrápit a když někomu léky vydáváte, musíte být zodpovědní, to je prostě součástí práce. Uznávám, že z toho mám strach a občas musím obdivovat již vystudované magistry, jak se k tomu staví – jde hodně o zvyk, ale vědomí, že někomu můžu i tak „nevinně“ ublížit ze začátku zrovna není nejlepší. Dřív jsem o tom neměla ani ponětí, protože hodně laiků si myslí, že lékárníci nic pokazit nemohou – dostanou recept od doktora a léky vydají, to je všechno.

Bohužel to tak není – lékárník musí hlídat co vydává a často je to i kvůli doktorům docela těžké – někteří se totiž mohou upsat (hlavně co se týče přípravy a maximálních dávek) a když to nezjistíte, pravděpodobně to odnesete vy. Je to drsný, ale je to tak…

Nepříjemní pacienti 

Snad v každém oboru, kde se komunikuje s lidmi člověk zažívá nějaké nepěkné chvilky kvůli agresivním nebo nepříjemným lidem. I v lékárně to tak je, bohužel. Neskutečně často se  lidé rozčilují, jak jsou ty léky drahé a nadávají za to Vám – nevysvětlíte jim, že vy ty ceny neudáváte a že na to nemáte nejmenší vliv.

Nebo jsem také zažila případy, kdy jsou lidé nepříjemní, protože jim něco nemůžete vydat. Třeba takový postinor je k vydání od 16 let a pouze na občanský průkaz slečny, která si pro něj jde. Když nám do lékárny přijde kluk s občankou (i když platnou a jeho) nemůžeme mu to zkrátka vydat – a to si potom lékárnící vyslechnout spoustu ošklivých nebo nepříjemných slov.

Nepochopení 

Největší kvízy jsem v lékárně zažila kvůli reklamám v TV. Starší lidé se na reklamy dívají velice rádi a pak přijdou do lékárny a chtějí to, co bylo v té reklamě. Jenže člověk není jasnovidec a tak tam s jedním pacientem u táry strávíte dvě hodiny a snažíte se podle popisu přijít na to, co to sakra v té reklamě bylo!

Stejně tak musíte pacientům přesně vysvětlovat, jak co používat, jak dávkovat. Hodně mě rozčiluje, když lidé neposlouchají nebo pak přijdou s tím, že něco vzali špatně, něco nedobrali apod. Já mám z léků určitý respekt a nechápu, jak si někdo může brát léky jak se mu zlíbí – např. taková antikoncepce, analgetika, antibiotika – např. bez toho, aby se zeptal lékaře, farmaceuta nebo si alespoň přečetl příbalový letáček.


Práce v lékárně určitě není pro každého, stejně tak jako studium farmacie a podobných oborů. Je to o zodpovědnosti a práci s lidmi, na druhou stranu, když to člověka baví, je to super práce:)

Líbil se vám článek? Ohodnoťte ho, budeme rádi.

10 komentářů

  1. Anonymka, kterou znáš :)

    Páni :). To já se stále nemůžu rozhodnout co bych chtěla být. Baví mě věci o člověku a zajímám se o zdraví, dobré stravě, kosmetice,.. nevíš co by se na mě hodilo? Chtěla jsem být doktorka (dětská), ale myslím, že bych nezvládla učení a pitvy (ještě jsem nic takového neviděla, právě proto nevím).

  2. ahoj, já přemýšlím o této práci a chtěla bych se tě na něco zeptat. To bych musela udělat zdravotku, maturitu a pak jít na vš a zaměřit se na farmacii, že jo?

  3. Tato práce my pro mě asi nebyla, ale je zajímavá, líbi se mi :) Mimochodem, boží tričko :)

  4. Skvělý článek :) Je super, že tě to baví :) A studium farmacie mám taky mezi svými tipy.. dělala si na farmacii nějaké zkoušky? Jestli jo, přišly ti těžké?

  5. Já sama mám zdravku za sebou a práci sestry miluju :) Stejně jak to říkáš ty,nicméně ted dělám porodní asistenci a je to ještě lepší :) ale musím říct,že farmacie není pro mě,ty léky co mám v hlavě mi stačí :) ale jsme v oboru!

  6. teda, skvělý článek! :) Chtěla bych se zeptat, jsem v 9. třídě na základce, chtěla ybch v budoucnu studovat takovýho fyzioterapeuta ( sportovního) nebo být kondiční trenér, to by mě bavilo víc. Prej že na to žándá střední škola neni. Máma mi řekla at du na ekoomické lyceum a pak si udělám nástavbu. Co myslíš ty? :) díky moc

  7. Ahoj, chtěla bych se zeptat, když bych chtěla se přes farmacii potom přesunout nějak na kosmetiku, výorbu make-upú, krémů, popřípadě nějaké voňavky. Na jakou školu bych měla jít? Vystudovat vysokou farmaceutickou a jít pak někam dál nebo je nějaká speciální škola? :) Děkuju

    • Popravdě nevím – tímhle jsem se nikdy nezaobírala, ale zkus se podívat do databáze SŠ a VŠ (například stránky scio). Z farmacie se na to určitě také dá jít, ale myslím, že budou existovat i specializovanější obory.

  8. orangekatty99

    Vždycky jsem obdivovala lidi pracující v lékařství, je to určitě velká zodpovědnost ale na druhou stranu děláte něco smysluplného (jinak samozřejmě uznávám že každá práce má ve společnosti jistý smysl ale tohle je něco úplně jiného), když jsem byla menší, hrozně jsem chtěla být zdravotní sestrou, měla jsem to do detailu promyšlené, kde budu dělat, co a jak.Rodiče to ale z nějakáho důvodu nechtěli, takže mám nalinkovanou úplně jinou školu, konkrétně gympl.Ale při čtení tohohle článku jsem se nad tím nějak zamyslela a jsem vlastně hrozně ráda že můžu ještě chvíli počkat, pořádně se rozmyslet atd.(koneckonců na medicínu mám ještě spoustu času).Spíš jsem jen uvědomila, jak hrozně to školství na děti tlačí-už odmala do nich hustí, že kdo nemá střední a vysokou školu, je pravděpodobně úplný debil, nepřipouští se, že někoho baví ono a práva prostě nejsou pro každého to pravé . . .rozhodnutí se po nás chce také hrozně brzy, jak proboha může dítě na druhém stupni vědět, co chce příštích čtyřicet let dělat?!(často musíte být rozhodnuti mnohem dříve, na výtvarné školy musíte chodit na stresující přípravky atd.)Z toho důvodu volí hodně dětí gymnázia, s bláhovou nadějí, že se rozhodnutí odloží, ale co když pak zjistí, jakou udělaly chybu, jak špatně se v páté třídě rozhodly, že prostě chtějí dělat např.kadeřnici, zdravotní sestru, nebo třeba obchodní akademii a už to prostě nejde, přestup je dost náročný a hodně lidí ani nemá odvahu.Tak musí zůstat na školách, kde se jim vůbec nelíbí a po vystudování s holou maturitou musí zvolit vysokou školu, kterou třeba taky vůbec nechtějí.Pak jsou z nich zamračení „chodící titulové“, kteří jen koukají na hodiny kdy mají padla.Možná kdyby jim v dětsví nebyla vsugerována představa, že být vysokoškolákem znamená zářnou budoucnost, (což je mimochodem kec všech keců, spousta absoloventů vysokých škol se ocitá bez práce, protože si vybrali obor bez uplatnění), byli by dnes usměvaví, co já vím, sestřičky, mechanici, elektrikáři atd.Je to jen můj naivní dětský názor, který se určitě bude měnit, ale když se člověk koukne kolem sebe, vidí spostu věcí, které by takhle být neměly a které dotyční mladí lidé ani nechtějí . . .jinak gratuluju Mers, našla jsi určitě skvělý obor, který tě narozdíl od jiných bude bavit, doufejmě, že to se mnou taky takhle někdy dopadne:D

Napsat komentář

Tvůj email nebude zveřejněn.Povinné pole jsou označeny *

*

TOPlist