Na váze nezáleží Zatím bez hodnocení.

Leden byl ve znamení dalšího dílu čtenářek, které s chutí píší a já z nich mám velkou radost. Většina textů, které mi posíláte je totiž vážně na vysoké úrovni, úžasně čtivé a je tedy hrozně těžké vybrat jen pár těch, které zveřejním – kdyby těch článků nebylo tolik, nejraději bych zveřejnila všechny Vaše e-maily, ale všichni moc dobře víte, že to nejde.

Každopádně, další díl Čtenářky píší byl o tom, že váha není tak úplně všechno a že často na ní  vůbec, ale vůbec nezáleží. Vybrala jsem tedy ty nejlepší nebo nejoriginálnější texty, které se mě osobně nejvíce líbily. Doufám, že stejně tak se budou líbit i dívkám, které si je teď budou pročítat.

Pokud ses do tématu nezapojila, nevadí – alespoň se přidej do diskuze pod článkem a zveřejni svůj názor nebo souhlas/nesouhlas s článkem.

Hogreta, 20 let www.hogreta.blog.cz

Na váze nezáleží

… to nám většinou dojde až ve chvíli, kdy s váhou přestaneme bojovat. Do té doby, když se nám společensky nedaří, to připisujeme své vysoké váze. Došla jsem ale k názoru, že za to nemůže naše „tlustá postava“, ale „tlusté myšlení“. Toho prvního si totiž lidé často ani nevšimnou.

Když mi bylo tak třináct, začala jsem se zaoblovat. Byla jsem z toho nešťastná, do svých patnácti let jsem zkoušela dietu za dietou. Nepomohlo to, stále jsem se pohybovala v mírné nadváze. Styděla jsem se za sebe. A hlavně – pořád jsem myslela na jídlo. Když jsem šla s přáteli či s rodinou do restaurace, tak jsem si znechuceně dala salát, i když jsem měla chuť na něco úplně jiného a i když jsem po salátu měla stále hlad. Pořád jsem řešila svou váhu.

Když jsem přišla na střední, zalíbil se mi jeden kluk. Ouvej – byl mnohem hubenější než já. Snažila jsem se zhubnout a zároveň jsem se snažila ho nějak zaujmout. Smůla, nezajímala jsem ho. Říkala jsem si, že jsem na něj prostě tlustá, proto mě nechce. A tehdy nastal zlom – prostě jsem si řekla, že se na to hubnutí už můžu vykašlat – vždyť už hubnu dva roky a zvládla jsem za tu dobu dalších pět kilo nabrat. Do kluka, který se mi tak zalíbil, jsem se zamilovala a váhu přestala řešit. Měla jsem na koho po večerech myslet a tak jsem byla šťastná. Začala jsem být spokojená se svou zaoblenou postavou. A přesně v tu chvíli si mě všimnul i on – a i přes moji váhu mě taky začal mít rád. Jen tak mimochodem – jsme spolu doteď. Už je to přes čtyři roky.

Zvláštní také je, že ve chvíli, když jsem přestala jídlo řešit a začla jsem konečně jíst jako normální člověk, jsem začala hubnout. A to opravdu bez toho, aniž bych pro to něco zásadního dělala. Prostě jsem se začala mít ráda, věřila jsem tomu, že jsem pěkná a že mě partner má rád – a tělo si to asi vyložilo po svém a dalo mi to, čeho jsem žádnou dietou nedokázala docílit. Nyní vážím o deset kilo méně, než když jsem se s přítelem seznámila. Váhu si bez problémů držím. A co je na tom nejkrásnější? To, že vím, že se nezamiloval do mého štíhlého těla, ale čistě do mě. Mám jistotu, že kdybych přibrala, bude mě mít rád pořád stejně. Celou pubertu jsem se bála, že se nikomu nebudu líbit, protože jsem tlustá. Ale pravda byla, že jsem se nikomu nelíbila proto, že jsem si myslela, že jsem hnusná a tlustá. Ve chvíli, kdy jsem si začala věřit a dokázala jsem své přednosti prodat, jsem se začala líbit nejen sobě, ale i lidem okolo. A bylo naprosto jedno, kolik jsem vážila. Nyní jsem si na 100% jistá, že v lásce ani přátelství to číslo, na které ukazuje ručička váhy, není tak důležité, jak jsem si dřív myslela. Vlastně na něm vůbec nezáleží.

Dommie, 15 let

Připadáš si tlustá. Když se podíváš do zrcadla tak se zděsíš.  Při pohledu na své tělo je ti celkově na nic.

Ve většině případech se jen mýlíš, ve skutečnosti máš postavu jako proutek, ale vtloukla sis do hlavy, že jsi při těle, to je totiž takový náš holčičí komplex.  Většina holek není spokojená se svou postavou. Když holku kluk odmítne, hned si myslí, že je to kvůli váze, že je tlustá, ale je to opravdu tak..?


Když si začneš myslet, že máš problémy s váhou, zajdi za nějákými svými dobrými kamarádkami a zeptej se jich co si myslí o tvé váze, pokud ti řeknou že je tvá váha ideální, nemáš co řešit, pokud ti ale řeknou, že jsi trošku kulatější, nebo naopak moc štíhlá,  zkus si nejdřív udělat na internetu tzv. test BMI, ten ti odhalí, všechny nesrovnalosti, když ti BMI vyjde vysoké, nebo naopak nízké, zajdi si za svou lékařkou. Ona ti pomůže, řekne ti jak máš postupovat v řešení svého problému.

Ale nezapomínej, že malá nadváha není něco, z čeho se střílí. Malou nadváhu můžeš cvičením klidně zhubnout a s tou větší ti pomůže lékař.  Nemusíš mít tedy komplexy z toho, jak vypadá tvá postava, protože všechno se dá věřit a nejdůležitější je, aby ses líbila sama sobě, né ostatním..! Nikdo by tě neměl odsuzovat kvůli tvým proporcím – lidí co to dělá je hodně, ale ty se nesmíš nechat, nikdo přece není dokonalý. Ty jsi třeba při těle, ale jiný zase neumí zpívat.

Ty nejsi ta nejhorší, jsme každý originál a každá jsme nějákým způsobem krásná. Je jedno jak vypadáme, nejdůležitější je vnitřní krása.

Deniska, 12 let

Drahá Mers,
uviděla jsem na tvém blogu výzvu, aby na tohle  téma napsaly  něco i čtenářky a já bych se chtěla podělit o svou vlastní zkušenost a zamyšlení.

Už od mala nejsem žádný hubeňour. Spíš naopak. Neměla jsem totiž štěstí a podědila jsem po mamce ne moc dobré spalovaní,  a jak někdy mamka říká, stačí mi když projdu kolem lednice a hned mám kilo nahoře. Někteří lidé si ale neuvědomují že my, kteří jsme při těle, to můžeme mít z něčeho jiného než oni myslí. Většina si totiž představuje, že celý den jen sedíme a ládujeme do sebe hranolky,čokolády a podobné věci.  Nedojde jim že osoba může být při těle třeba ze zdravotních důvodů nebo to prostě podědila jako já. Nejhorší ale je, že neví jak ráda bych s nimi měnila, a určitě nejen já.   Berou svou skvělou postavu jako samozřejmost.

Nedovedu ani spočítat kolikrát jsem brečela v noci do polštaře, protože jsem si nemohla koupit úžasné rifle nebo super triko s vědomím, že všechny moje kamarádky by se do toho vešly jako nic.  Vždycky jsem kvůli váze trpěla nízkým sebevědomím . Moje nejlepší kamarádka je vysoká, hubená a krásná. Každému se líbí, je velice chtěná u kluků a oblíbená, ale mě si nikdo ani nevšimne.   Vždycky stojím v jejím  stínu a to mě sebevědomí ještě víc snižuje. Ne však tolik jako lidi kteří si z někoho kdo je při těle  utahují. Podle mě jsou to sice zakomplexovaní blbci,ale stejně takový výsměch nebo připomínka dovedou šíleně ranit. Oni si ale neuvědomují že svými posměšky mohou u někoho vyvolat dokonce anorexii nebo bulimii. Jim to však nedojde, myslí si jaká je to sranda. Naštěstí jsem se je naučila ignorovat a většinou si řeknu,že já když budu chtít, mohu zhubnout,  ale těm blbcům pomůže jen transplantace mozku.

Nyní už mám docela normalní sebevědomí, sice to pořad není ono ale je to lepší, a chtěla bych říct všem holkam které mají stejný problém jako já:

-Netrapte se tím. To že je holka při těle neznamená že nemůže být krásná.

-Nemyslete si,že holky s pár kily navíc nikdo nechce,není to pravda!

-Nedržte nějaké hloupé diety, to trápení vám za to nestojí.


Kašlete na to a hlavně si užívejte života!

Líbil se vám článek? Ohodnoťte ho, budeme rádi.

12 komentářů

  1. Nejhezčí první článek, ale i ostatní jsou moc povedené, potěší, že holky dokáží uvažovat i v takových letech.

  2. FloSii McCartney

    Hogreta – Moc vám to přeju. :) Ale stejně mi moje váha vadí, protože mi skoro nic nesluší a nemůžu nosit oblečení, které se mi líbí a tak…

    Deniska – Nejspíš vím, jak ses cítila. Mám taky takovou kamarádku. Úplný opak mě. :)

  3. TAky jsem od malička trošku „širší“ štve mě to,podstoupila jsem několik neuspěšných hubnutí (né diet). Ale zase si s tím takové problémy nedělám a to že na vzhledu nezáleží dokazuju i přes mou váhu jsem ve třídě poměrně oblíbená stejně jako hubené holky,možná i víc (vím není to tou váhou ale mnou)…Samozdřejmě chtěla bych to léta alespoň nějaké to kilo zhubnout,ale co nadělám?

  4. V tom prvním se malinko vidím :-D Prostě neřešit to a cpát se čím chci :-D

  5. Já se cpu čím chci a nic neřeším ….váhu mám pořád stejnou

  6. Jé, děkuji za uveřejnění, moc si toho vážím:)

  7. Souhlasím na váze opravdu nezáleží. Znám holku co pořád vykládá kolik váží (o 10 KG mín než já), ale přitom má špeky. Já nejsem při tělě, ale hodně cvičím a na váze neubírám, dělají se mi svaly. Kámoš mi na to nedávno řekl, že i když má 10 mín tak má beztak rosol na břiše. Já i s těma 10 kg navíc mám prej pěknou pevnou vyportovanou ostavu. Takže od té chvíle es na váhu nedívám, na co? Když vypadám na mín než doopravdy vážím. Důležité je, že nemám špíčky to lidí vidí, oni mou pravou váhu nevidí.

  8. Mě se nejvíce líbil poslední článek :) vystihl přesně to co si myslím :)není jednoduché být tlustější než ostatní ale je to lepší než být hubený na kost :)

  9. Mě o váhu moc nejde jemi to jedno když jsem první že třídy která má kluka i když vazim přes čtyřicet jemi to sumak. :-)

  10. Když jsme se poznali s mojí nejlepší kamarádkou, byl mezi námi rozdíl 11 kg!! Já měřila 166 a vážila 49 a ona 164 a vážila 38 kg! Měla extrémní podvahu! Já jsem si kvůli tomu nikdy nic nedělala, protože jsem sama věděla, že to není moc pěkné.. A teď? Já měřím 170 a vážím cca 50- 53 kg a ona 166 a váží 46! Mohla vy sice ještě trošku přibrat, ale už vypadá normálně! Ju sice sotva 2 denně, ale má už má krásnou postavu! :) holky, občas je hezčí vážit víc, než míň :)

Napsat komentář

Tvůj email nebude zveřejněn.Povinné pole jsou označeny *

*

TOPlist