Když se tu někdy v červnu minulého roku objevil článek „Proč si vést deník?„, dostalo se mu poměrně velké zpětné odezvy. Objevilo se tam spoustu komentářů k tématu, ať už o vaší zkušenosti, nebo dotazů, že si nevíte rady, jak ho psát, cítíte se hloupě nebo se bojíte, že si zápisky někdo cizí a nepovolaný přečte. Do dnes mi podobné otázky chodí na e-mail nebo do poradny a když jsem nedávno projížděla starší články a narazila na tohle téma, rozhodla jsem se ho trošku aktualizovat a zkusit k tomu napsat trošku víc, co by Vám třeba mohlo pomoci při budoucích zápiscích.
Já si svůj vlastní, osobní deník vedu od 13ti let, tedy necelých devět let a jsem za svůj nápad založit si ho sama sobě hodně vděčná. Popravdě začalo to tím, že jsem ke 13tým narozeninám (nebo svátku, už si moc přesně nevzpomínám) dostala krásný sešit s pevnými deskami, s úžasným přebalem – ale co teď s ním? Do školy už jsem všechny sešity měla a chtěla jsou ho prostě tak nějak využít. Tak jsem si na první stránku napsala svoje osobní údaje a začala psát svůj první zápis, který byl přesně 13. prosince 2003 (tak tedy k svátku).
Proč si vedu deník?
Mám několik důvodů, z nich pořádně ani jeden nepřevládá a naopak se hezky doplňují a nutí mě psát dál a dál.
Jako první důvod bych uvedla to, že když si zpětně přečtu své zápisky, uvědomím si, jaké jsem udělala chyby, nějaká špatná rozhodnutí, promyslím, co bych v současné době udělala jinak. Nejde to posuzovat ze dne na den – mám na mysli třeba několik let staré zápisy. Do určité míry mě můj deník donutí popřemýšlet nad svou osobou – možná bych něco udělala jinak, zachovala bych se jinak, rozhodla bych se jinak…
Druhý důvod jsou určitě vzpomínky – i když jsou chvíle, kdy si říkáš, že na tenhle moment nikdy nezapomeneš, lidský mozek není zas tak využitelný, aby si pamatoval každý moment i s tvými subjektivními pocity. Bohužel – často si nejvíce pamatujeme ty špatné věci a špatné vzpomínky, protože ty se nám do paměti hodně vryjí – každopádně i ty dobré stojí za připomenutí a právě k tomu slouží můj deník. Když si čtu zápisek třeba o narození svojí ségry, je to zajímavá situace – je to jako kdybych četla zápis někoho úplně jiného – tu chvíli už si skoro nepamatuji. Stejně tak první rande, první pusa, i první poprvé – je to sice nezapomenutelné, ale často detaily zapomeneme.
A poslední důvod, díky kterému deník otevřu a píšu je ten, že často mám pocit, že ze sebe musím nějakou myšlenku nebo pocit dostat a nemám to komu říct. Nejsem příliš důvěřivý člověk, nerada se svěřuji lidem, kterým 100% nevěřím a často všechno prostě říci nemůžete a právě v těchto chvílích si sednu ke stolu a píšu, co mě napadne.
Máš se kvůli tomu cítit hloupě?
Hodně se v dotazech objevovalo to, že si po dopsání zápisku, připadáte hloupě – jak kdyby to psala nějaká malá, nevyzrálá slečna. To se stává a často, když si přečtu zápisek ihned po tom, co jsem ho napsala se tak cítím taky. A víte co? Vykašlete se na to! Napište si něco do deníku a nečtěte to!
Po dopsání deník zavřete a možná za pár let se k tomu rády vrátíte a budete mít dobrý pocit z toho, že jste si to všechno zapsaly.
Jak si vedu zápisky
Další věc často poptávaná byla, že nevíte jak začít. Jasně, ve filmech obvykle začínají frází „Můj milý deníčku“ – to ale vážně není heslo, nemusíš nikoho oslovovat a nemusíš se k deníku chovat, jak k živé věci. Nemusíš ho zdravit, když něco nechceš, nemusíš nic odůvodňovat – jde tu zkrátka jen o tvoje pocity a situace a ty doopravdy žádné oslovení ani žádný promyšlený začátek nepotřebují – nepíšeš přeci knihu.
Většinou začínám datem – kolikátého je, jaký měsíc, jaký rok. Je pak mnohem jednoduší se v tom orientovat a často si tak můžeš zapamatovat důležitá data.
Píši jen když mám o čem – když se měsíc nic neděje, jsem nemocná, nikam nejdu a nic zajímavého se nestalo – tak zkrátka měsíc nepíšu. Stejně bych psala jen nudný „kecy“, které by mě při zpětném přečtení ani moc nebavily. Píšu zkrátka jen, když je o čem psát.
Deník si vedu v klasické papírové podobě – elektronickou jsem sice také zvažovala, ale zkrátka mi to nepřijde takové, každopádně nepopírám, že bych jednou na klasický počítač mohla přejít, kdo ví. Zatím ovšem mám svůj tlustý deník, s fuchsiovým přebalem, který mi bohatě stačí. Na poslední straně mám přilepenou obálku, kam si dávám třeba nějaké památeční fotky, dopisy, pohledy apod.
Je jen na tobě, jak moc a jak pravidelně si deník budeš vést – pokud se do toho dáš a budeš pravidelný „přispěvatel“, určitě se ti to jednou vyplatí:)
Já sem si psala vždycky chvilku a potom mě to přestalo bavit,a tak dokola naposledy sem začala tedkom v sprnu a snad už mi to vydrží :D :)
A kde jsi koupila ten tlustý deník?:) Všude po něm koukám,ale ve městě kde bydlím já ho prostě nemůžu najít :/ Jinak moc krásný článek :) Líbí se mi ten nápad s obálkou :) Já si deník zatím nepíšu,ale chci. Zatím mám jen pár zápisků na počítači,ale právě hledám nějakej ten „tlustý deník“,jak říkáš,abych mohla začít psát :)
Já ho mám z Ameriky, protože tam příbuzní byli na dovolené, takže mi ho přivezli jako dárek a nemám vůbec představu, kde ho koupili, takže ti bohužel neporadím:-/
často bývá ve knihkupectvích ale musíš hledt
Deník jsem si psala tak od 10 do 15 ti let. Vždycky se pobavím, co jsem řešila za nesmysly :D Jinak si píšu, co jsem dělala o prázdninách, to je dobrý :)
Deník si s občasnými přestávkami píšu od roku 2008, kdy jsem byla ještě desetiletá holka:) Ale rozhodně s tím chci pokračovat! Je zajímavý vrátit se zpět do starých časů, a taky je super, že tomu deníku se fakt můžete svěřit se všim! Nemusíte se bát, že si to jako člověk vyloží nějak jinak, urazí se nebo to vyzradí. Je to prostě jen váš svět a to mi strašně vyhovuje:)
Někdy si píšu i do počítače, ale připadá mi to takové neosobní a stejně se vždycky vrátím k mýmu starýmu dobrýmu deníku!
Super článek, Mers:)
Zavedení deníčku vypadá jako dobrý nápad. Taky mi to připadalo takové „dětské“, ale jak si psala, nezapamatujeme si každý detail..
Teď si musím jenom najít nějakou tlustou bichli a hurá do psaní :D.
Já mám na deník vyhrazen obyč sešit
Nedávno jsem si přečetla tento tvůj článek. Samozřejmě mě to hrozně chytlo .. hned jsem si koupila deník!! První týden jsem se o to celkem zajímala, co se mi líbilo jsem si zapsala .. teď , po měsíci to samozřejmě úplně opadlo .. s deníkem zase konec .. třeba se to někdy později zase na dýl chytne :D Janča
Mers, kdybych chtěla ten „tlustý deník“ najít někde na netu.. nevíš prosím tě,jak to napsat do vyhledáváče? :D:) Když napíšu „tlustý deník, americká deník, atp.“ nic mi to nevyhledá :/ Děkuji :)
Já si deník nově píšu – teď právě řeším jednu zapeklitou záhadu! :) Ano, samozřejmě že se v ní vyskytuje kluk! xD Dokonce ten nejhezší kluk, kterého jsem zatím poznala! :P
Bez deníku bych se dnes už neobešla..začala jsem si ho psát poprvé asi tak v roce 2009 a mužu říct, že píšu prakticy denně- Prostě, kdykoli nemám co dělat nebo se potřebuji svěřit, je tu muj kámoš Deník :-)
Já jsem si deník psávala, ale poté, co ho můj brácha našel a četl si v něm, a pak to vykládal všude možně, jsem se na to vykašlala. Ráda bych ho měla, ale nemám žádnou takovou skrýš, kde by ho nikdo nenašel.
ja jsem se chtěla zeptat jestli muze být ten deník na zámek mam 11 a chci si ho založit.jinak npekny blog.
Proč by nemohl? :)
Ahojky pěkný blog. Hele chtěla jsem se zeptat záleží na věku ? Víš mě je 17 a už párkrát jsem si zkoušela deník založit ale nějak mi to nešlo. A to mi bylo tak 12 když jsem s tím chtěla začít, ale nějak jsem se do toho nezabrala. Ale teď si myslím že bych v 17 mohla začít psát deník a třeba bych tam začala psát o svém životě. Není to divní si v 17 psát deník ? ;) předem děkuji za odpověď :)
Ahoj Magdo, podle mě na věku vůbec nezáleží =) Naopak si myslím, že je to krásné psát si deník – až budeš starší, sedneš si, přečteš si co jsi prožila a zasměješ se. Deník si můžeš začít psát ve dvanácti, sedmnácti nebo i třiceti. Taky bych si ho ráda psala, ale bohužel u něj nikdy nevydržím =P
Ahoj :) asi za měsíc jedeme se třídou na lyžák a já nevím jestli si vzít svůj deník s sebou, bojím se, že ho třeba někdo najde a přečte si ho, ale zase na tom deníku už jsem celkem závislá a týden být bez něj, to se mi moc nelíbí.. Vzaly by jste si deník na školní akci?
Ahoj Veroniko, pokud jsi na něm závislá tak si ho vem =) Můžeš ho třeba zahrabat někam do tašky pod oblečení nebo ho uzamčít (pokud má takové ty dvě „capky“ pro zámek).
Ahoj,co když mam deník už popsaný? Mam si koupit nový a schovávat si ho u mého starého? :)
Jasný:D proto se deníky píšou, aby sis mohla někdy zavzpomínat na starý časy
já do deníku vubec nepsala datumy a tak je zpětně hledám :D naštestí se např.začátek tábora pamatuje dobře nebo mrknu na net
Ahoj a myslíš si,že je divné začít si psát deník ve 20ti letech? :)
Juli vůbec to není divné psát si deník ve dvaceti letech no mně je 70 let no vážně přísahám a ještě si ho píšu ahoj
Deníků mám tisíce. Dva..ne tři jsou rozepsané. Nakonec jsem se rozodla do obyčejného kroužkového sešitu(s hezkým pejskem), psát dědovi, který mi zemřel, když jsem byla tříletá. Možná, že to někomu připadá absurdní, ale já se potřebuji vypsat. Je to totiž jediný příbuzný, který mi zemřel a já ho nestihla poznat, tak chci aspoň, aby on poznal mě. Klidně si myslete, že jsem blázen mě je to někde.
Ahoj ‚Holčino‘, rozhodně si nemyslím, že jsi blázen. Je to moc pěkné! Navíc si psaním deníku procvičíš psaní, teda pokud i v deníčku dodržuješ interpunkci. Taky přemýšlím, že si znovu začnu psát deník, co se dnes stalo, co bylo dobře, co špatně, je to dobré pro utřídění myšlenek, že? : )
Ahoj, nevím jak mám s deníkem začít, chci si ho vyrobit ručně, ale vždycky po nějaké době se buď zničí, nebo se mi přestane líbit:( Zatím nedostávám kapesné, takže nemám peníze na to si nějaký koupit. Co mám dělat?
Diskuze je uzavřena.