Jak bude vypadat nejkrásnější den mého života Zatím bez hodnocení.

Většina dívek sní o svatbě jako o nejkrásnějším dnu svého života…
Těší se na Den, kdy bude vypadat jako princezna. Den, kdy se na jednom místě shromáždí všichni její nejmilejší, aby sledovali, jak si bere muže svých snů (oblek od Armaniho, silné paže, pokřivený úsměv). Květiny budou sladěné s ubrousky na stolech a s šaty družiček. Lidé se budou klimbat v rytmu prvotřídní kapely na vyleštěném dřevěném parketu. To všechno zakončí jízda v kočáře při západu slunce. Velmi efektní, velmi noblesní, velmi nákladné.

Taky jsem si myslela, že to chci. Ještě teď mnou zmítá zoufalství, když si představím, že by si někdo z imaginárních hostů na mé imaginární svatbě povšiml, že jeden z imaginárních ubrousků neladí s imaginárním ubrusem. A co teprve, kdybych si kydla dort na mé na míru ušité svatební šaty (protože přesně takové, jaké si přeju, prostě nikde v konfekci neseženu). Co kdyby se někdo z příbuzných opil, co kdybych se na všech fotkách tvářila příšerně a co kdybych v těch deseticentimetrových podpatcích cestou k oltáři zaškobrtla… Při mé smůle by se s největší pravděpodobností stalo tohle všechno.

Kašlete na to, dámy. Věřte nebo ne, nepotřebujete velkou svatbu. Přesněji řečeno: nepotřebujete ji, pokud o ni opravdu nestojíte! Pokud ano, neváhejte si na ni vzít hypotéku, abyste si udělaly radost. Ale pokud ve skrytu duše jako já dostáváte panický záchvat, když vás napadne, že byste opravdu měli odříkávat sliby před stovkou lidí, kteří nejsou vaši nejmilejší ani náhodou, nebojte se to změnit!

Moje svatba bude vypadat takhle:

Bude probíhat v lese. Nebo na zahradě. Možná u moře na mole. Nebo na radnici. Vlastně je mi vcelku jedno kde, když to tam bude důstojné a hezké. Přijde moje a ženichova rodina – ta, se kterou se opravdu často stýkám a nelezeme si na nervy – a taky naši nejlepší kamarádi. Naši písničku spolehlivě přehraje iPhone a taky nám udělá fotky. V parádní instakvalitě, a budou rozjuchané a neuspořádané a rozesmáté a šťastné #weddingselfies. Žádné stylizované srdíčko ze svatebčanů nebo fotky, na nichž ženich stojí rádoby přirozeně půl metru od nevěsty a hledí do dáli. Když na nich budu vypadat hrozně, svedu to na špatnou kvalitu foťáku.

Nebudu mít na sobě svatební šaty na jedno použití. Koupím si ty nejkvalitnější šaty s krátkým rukávem a nad kolena, které budu nosit až nadosmrti. Až je po deseti letech vytáhnu ze skříně a vezmu si je do práce, bude to báječný den, protože i po deseti letech se do svých svatebních šatů vejdu a můžu si v nich vykračovat na ulici.

Po obřadu bych si fakt ráda dala pizzu nebo boloňské špagety. A pak si zašla někam zatančit a vypít pár cosmopolitanů. Vyblbnout se. Ale to svatební apartmá, to teda neoželím :-)

A víte co? Ani náhodou to nebude nejkrásnější den mého života. To je jasný… Protože nejkrásnější den bude, až zjistím, že jsem dokázala někoho udělat maximálně šťastným, až se mým nejbližším narodí děti, až zjistím, že moje práce je někomu hrozně prospěšná, až někomu zachráním život, až se na mě manžel po padesáti společných letech podívá a řekne mi, že jsem stejně hezká jako ve svatební den.

A možná, když na ten svatební den nebudu mít tak velké nároky, k nim bude taky patřit!

Jak vypadal / bude vypadat tvůj svatební den? ;-)