Určitě už jsi taky viděla romantický film, ve kterém si pár prošel mnohými nástrahami, problémy, někdy se možná i rozešli a nakonec zjistili, že cítí k tomu druhému Opravdovou lásku a žili si spolu šťastně až do smrti. Jenže film není realita – v takovém filmu je hlavní herečce, která najde lásku, okolo dvaceti, někdy méně (pokud se jedná o film pro mladší obecenstvo), ale je doopravdy nutnost, najít svojí Opravdovou lásku už tak brzo? Co když jí v tomhle věku nenajdeš? Jsi už „odepsaná“?
Jestli jste si všimli, napsala jsem to s velkým začátečním O a je možná zřejmé proč. Pravá láska se nevidí každý den – popravdě, existuje něco takového? Podle mě se nejedná o druh vztahu, kdy jsou spolu dva lidé nesmírně šťastni, nehádají se, nemají problémy, nerozcházejí se, spíš je to druh lidského snažení, kdy se milujeme navzájem a děláme různé ústupky a snažíme se tolerovat špatné vlastnosti toho druhého – protože každý nějaký má. Ano, můžeš říct, že pokud jsi zamilovaná, tak ten druhý pro tebe žádné špatné vlastnosti nemá, ale v takovém případě je větší pravděpodobnost, že nosíš tzv. „růžové brýle zamilovanosti“, které brzy opadnou a zbyde realita, kterou buď uneseš a budeš schopna tolerovat, nebo se rozejdete.
Znám spoustu dívek, které si už v 15ti, když jsou samy (ať už po rozchodu, nebo přítele ještě neměly) myslí, že je s nimi něco divně, protože stále ještě nenašly tu Pravou lásku. Je s nimi něco divně?
Teď to možná bude ode mě znít hnusně (omlouvám se ti dopředu Tomáši), ale k věci… Je mi dvacet let, přítele už mám tři roky a podle spousty lidí jsme dobrý pár, vycházíme spolu a budeme spolu až do smrti. Podle mě to samozřejmě možné je, ale je tu i ta velká možnost, že se rozejdeme a budeme si hledat štěstí jinde. A doopravdy na tom nebude nic divného – najít pravou lásku brzo a setrvat s někým po zbytek života je věc hrozně těžká a nedokáže ji každý, obzvlášť, když si partnera (stejně jako já) najde v 17ti letech. To už se mám v 17ti uvázat a odepřít si tak tu možnost vyzkoušet víc partnerů, abych poznala, co vlastně hledám? Vždy je možnost, že s tím, s kým jsi, to nemusí být „pravé“, že váš vztah jednou dospěje k tomu bodu rozchodu a tím se rozhodně nestavíš do kategorie: „odepsaná“ nebo „divná“
Je doopravdy jen film, když si mladá dívka najde pravou lásku a budou spolu žít šťastně až do smrti bez hádek, kompromisů nebo problémů. Může se to stát, ale možná zrovna ty nejsi ten případ a budeš hledat déle, budeš zkoušet vztahy, navazovat nové známosti a na tom nic divného není. Proto nezoufej, jestli ti je 14ct, 15ct, 16ct nebo víc, protože jsi ještě nenašla ten správný vztah.
Na takové věci máme celý život a hledání partnera by se nemělo uspěchat – proto si raději užívej života, svobody, kamarádek a krásného dospívání. :)
Krásný článek :)
Jsem hodně podobnýho názoru,nikdy nevíš,co ti přelítne přes nos a některé holky si myslí,že když se s nimi jejich životní láska ve 14ti letech rozejde,že je konec světa
Skvělej článek. Hrozně obdivuju, že si dokážeš připustit, že je i ta možnost, že s Tomem spolu nebudete navždycky.. ale tak ty jsi dospělá – tím to asi je:) Jsem zvyklá na růžové brýle puberťaček „Se svojí láskou budu navždy.“ a ony tomu opravdu věří. Já si uvědomuju, že je malá pravděpodobnost, že se současným přítelem zůstanu navždycky, ale moc si to přeju. No uvidíme jak to nakonec odpadne. Jak mně, tak Tobě. Přeju vám s Tomem „..a žili spolu šťastně až do smrti.“ ;)
Máš pravdu..Já ituju toho, že jsem svého kluka nepotkala o pár let pozdějc. Přeju si sice, abychom spolu byli navždy, ale nevěřím tomu. Nevěřím na lásku na první pohled a ani na to, aby spolu někdo vydržel tak dlouho… Ale jak napsala Nela, přeju Vám to :)) Navíc, všechno je možné…;)
I když já si po své story v Egyptě rekla, ze nechci jiného, musim jít dál, protože to byl jen románek na pár dní který prostě skončit musel.
I když to pořád neni nejlehčí, prostě jít dál musim. Musim si najít lásku… Tenhle článek je pravdiví Mers, ale copak můžu za to, že je mi tak smutno když jsem sama? Copak muzu za to že mě jeden kluk miluje, ale já k němu cítím jen přátelství?
Je to dost těžké… :(
Ahoj holky, je mi 17, asi před měsícem jsem si začala psát s jedním klukem, všechno super, měli jsme schůzku, ale vidím, že on by chtěl asi něco víc, teď máme jít do kina a já se hrozně bojím, že bude něco zkoušet. Já jsem se nikdy ani nelíbala a teď se fakt děsím. Jak poznáte, že jste zamilované, že chcete něco víc – vztah? Já jsem hrozně zmatená, nevim, co k němu cítím a jestli jsem vůbec na vztah připravená, i když mi už je tolik let.
Diskuze je uzavřena.