Když se rodiče rozvádí Zatím bez hodnocení.

V současné době se mi zdá, že se častěji a častěji řeší jedno „dospělácké“ téma a tím je právě rozvod. Možná to bude tím, že se dnes podle všeho rozvádí každé druhé manželství. Proto máš v podstatě, když se na to podíváš ze všech možných úhlů, štěstí, že jsou tví rodiče pořád spolu. Ovšem, někdo na tom tak dobře není. Někteří rozvod svých rodičů prožívá vcelku nevýrazně a bere to v klidu, některé děti a dospívající však dost hádkami rodičů dost trpí. Článek na přání…

Já sama jsem si to zažila, dokonce dvakrát. Jednou, když se rozváděli mí vlastní rodiče, ale to musím říci, že jsem byla dost mladá a nijak extra si nevzpomínám, ne na nic konkrétního. Ale moji rodiče jsou vcelku rozumní lidé, tudíž to nebylo nějakým hrozným hádavým způsobem, aspoň tak. Před měsícem se ale začal rozvádět táta se svou současnou manželkou, se kterou už byl nějakých deset let, mají vlastní děti – tedy mé „nevlastní“ sourozence a to taky pro mě, i když už jsem dospělá, není nic lehkého a rozhodně to nejde tak lehce jak u mých rodičů. Někdo prostě takové štěstí, jako jsem měla já poprvé nemá.

A co tedy dělat, když se rodiče rozvádí? Je samozřejmé, že pokud jsi citlivější a oba rodiče máš vážně ráda, tak to budeš hodně prožívat, ale první, co si musíš uvědomit je to, že na jednu stranu je vlastně výhoda, že nebudou žít spolu – koho by bavili ty věčné hádky, které by měli a určitě by do toho začali zatahovat i tebe. Chce to vždy vidět věci z té lepší stránky, v tomhle případu z téhle.


Také je normální pokud se zavřeš do pokoje a vybrečíš se, polituješ se a bude ti na nic, ale tohle je citová úleva ne řešení! Musíš si uvědomit, že pláčem ani špatnou náladou nic nespravíš, to sice je prospěšné na pár dní vypnout mozek a vše a jen se litovat a brečet, ale čím budeš starší, tím si budeš muset zvykat na to, že to nic neřeší a že po čase se zase musíš zvednout a začít žít a smířit se s tím jaký tvůj život je. Nesmíš vše zahodit, odsunout stranou, to určitě rodiče nechtějí. Co se týče školy, kamarádů, přítele apod. tak je nemůžeš jen tak odsunout na druhou kolej.

Určitě to chce i nějakou podporu – řekni to své kamarádce, příteli nebo se s tím svěř staršímu sourozenci. Ti všichni i když ti asi s řešením moc nepomůžou, tě určitě podpoří a to je v těhle chvílích moc důležité.

A když přijde věc, které se bojí x dětí a to, že jsi dost stará na to, aby ses sama rozhodla s kým bydlet, tak z ničeho neměj strach. Nenech se žádným způsobem ovlivňovat ani jedním z rodičů a rozhodni se podle předchozího života – s kým budeš lépe vycházet? Možná ti rodiče začnou nabízet nějaké výhody a tak tě přesvědčovat, ale z vlastní zkušenosti vím, že se lidi jen tak nezmění a v podstatě oba budou stejní jak před rozvodem. Samozřejmě, je taková tradice, že děti jdou nejčastěji k matce, ale pokud si s ní nerozumíš, tak proč se tím řídit? I život s tátou může být fajn… Chce si to jen s oběma rodiči v klidu promluvit a říct jak to vážně je a že i když se rozhodneš pro jednoho, tak je máš ráda oba a chceš se samozřejmě vídat s oběma.


Někdy je lepší na to úplně zapomenout, vyplakat se, vyvztekat se, svěřit se někomu a najít si nějakou aktivitu, která tě bude zaměstnávat tělo i mozek, aby ses také mohla odreagovat. Možná se zapsat na nějaký kroužek, nějakou činnost ve škole, nebo s něčím pomoct kámošce jsou věci, které tě mohou zbavit alespoň na krátkou dobu těch rozvodových starostí.

Líbil se vám článek? Ohodnoťte ho, budeme rádi.

12 komentářů

  1. Jedna holka beze jména

    Já mam problém, že se mi sice žije líp s mamkou, ale zase jsem jediný taťkovo dítě, kdežto mamka má z předchozího manželství ještě 2 a navíc má novýho přítele a spoustu kamarádů, kdežto táta je uplně sám a už je i docela starej a prostě takovej, že si novou manželku asi nenajde. A jelikož nemá moc kamarádů ani jiný děti, tak kdybych žila s mamkou, on bude uplně sám. Kdežto kdybych žila s nim, mamce by se zrovna dvakrát stýskat nemuselo, jelikož i tak má v baráku živo. Ale zase na druhou stranu si s tátou moc nerozumim… je to těžký. Nevim, jestli mam dát přednost mýmu štěstí nebo tátovýmu… :/

    • Ahoj, v poslední době to mám hodně podobné, jak se táta rozvádí tak žije v domě na Vysočině sám, ale už nebydlím ani s jedním z rodičů, tudíž v podstatě v tomhle já nemám žádný extra problém, ale chápu ten tvůj. Myslím, že pokud si více rozumíš s mamkou, tak je samozřejmé, abys bydlela s ní – to přeci neznamená, že tátu opustíš a on to určitě pochopí (nebo už chápe). Jen je v tomhle případě nejschůdnější k němu často jezdit, a věnovat se mu, třeba mu i psát co je nového, aby se necítíl sám – to je nejdůležitější:)

    • Ahoj já jsem to měla uplně stejné .Chtěla jsem být s mamkou ale táty mi bylo líto ,ale oba dva si hned našli nové přítele .Říkali že mužeme ke komu z nich chceme kdykoliv ,ale nakonec to stejně dopadlo pravidelně .Všední dny jsme u mamky a každý druhý víkend u táty :)

    • Tátovýmu! Nevím , jaký z tvých rodičů rozvod zavinil, ale já taky vím, jak se cítil můj táta :( A já blbá šla k mámě -.-

  2. mne prislo po tomto clánku lúto som si pomenula, že čo keby rozdelili súrodencov a mi prislo luuto :( ja nemam rozvedenych rodicov ale ocino je zlí ja by som bola stastnejsia keby spolu nebývali

  3. moji rodičia sa budú rozvádzať :( bohužial.. zmierila som sa s tým, aj keď by som to rada zmenila… budem s mamou, pretože som sa tak rozhodla.. na slovensku sa môžem od 13 rozhodnúť u koho budem.. uff, ešteže mám už 13 :D aj tak niesom uplne vyrovnaná a nieje mi to jedno… :/

  4. Já jsem byla ráda že se rodiče rozvedli nemám totiž v lásce svého otce ale je dobře že jsi udělala tenhle článek někomu to určitě moc pomůže a napsala jsi to moc hezky.

  5. ja to mam trosku blbi protoze mama se s tatou rozesla kdys mi byli 4 a ja zustala s tatou jenze tehdy sem to ete nechapala co se deje a ted mi to postupem casu zacina dochazet a su ted posledni dobou trochu smutna tata se me snazi trochu rozveselit sice se zasmeju ale stejnak na to furt mislim a i ve skole mam spatne znamky nemuzes mi prosim poradit jak bych se toho mohla zbavit abych na to furt nemislela treba poradit jestly chodin na nejakou psychologii nebo nekam?

  6. když mi byli čtyři roky, tak se mamka s tátou rozvedly.. potom si mamka našla jinýho a s tim jsme bydleli asi 6 let a s mamkou se i vzaly, a měli spolu díte (jakoby moje skoro vlastní mladší ségra). Mela jsem ho ráda ale nikdy jsme si moc nepovídali nebo tak.. moc jsme si nerozuměli i po těch šesti letech ale byl v pohodě. a ted asi před půl rokem se rozvedly. Ani mě to tak nevzalo.. nevím proč. Ale ted si mamka píše s nějakýma různýma chlápkama a vůbec se mi nevěnuje.. nezajímájí už ani škola a hrozně mě zanedbává. Chápu že nechce být sama ale furt říká že jde ke kámošce přitom má vždycky na stole notebook a vidim tam ty zprávy s nějakým honzou atd… že se sejdou v tolik a tolik.. hlavě mě na tom štve, že mi neřekne ani pravdu :/ a jezdí k mýmu vlastnímu tátovi, je v pohodě ale myslí si že jsem pořád jeho malá holčička! a má manželku mojí nevlastní mamku, je hrozně fajn ale když mi táta dá třeba nějaký peníze na měsíc abych si neco koupila třeba 400 nebo 500 tak mi je nedává před ní protože ona by říkala že mi nic dávat nemá a takový kecy. Když jsme byli nakupovat, já si nevzala peníze a já si vybrala jedny džíny stáli asi 300 a ona na tátu začala rozzlobeně mluvit že mi je kupovat nebude.. že mi měla dám peníze mamka atd.!! to fakt nechápu.. a to mamka mi kupuje všechno! a ted jsme s mamkou sami a peněz moc nemáme.. jakej na to máte názor?

  7. Mí rodiče mají taky před rozvodem a nesu to hodně, hodně těžce. Začalo to tak, že taťka byl pořád v „práci“, chodil čím dál později domů, až jednou nepřišel vůbec. A tak s námi přestal bydlet. Ze začátku mě ani nenapadlo, že by někoho měl, protože nikdy to nebyl nijak velký krasavec, nebo tak. Než jsem zjistila, že má přítelkyni, tak jsem to ani nijak neprožívala a celkem mi to tak vyhovovalo, mohla jsem se s taťkou vídat, když jsem chtěla apod. Pak to stupňovalo tak, že otec nějak změnil piny o účtů, aby mamka neměla přístup ke společným penězům. Přitom on sám je ten, který vydělává celkem dost, oproti mamce. Ani Vánoce jsme neslavili spolu, což mě hrozně štve a sváteční večeři jsme trávili se slzami v očích. O pár týdnů později jsme byli v jeho novém domově a tak jsme zjistili, že nežije sám (ale ona tam naštěstí nebyla). S ní a taťkou jsem kdysi, i když proti své vůli byla na večeři, bylo mi otci blbé na to říci ne. Je mi strašně nesympatická a nenávidím jí, protože nám zničila rodinu. Opravdu, nejradši bych ji zavraždila, kdybych mohla. Co se týče třeba peněz, když potřebuju na jídlo, oblečení apod. musím si u taťky říct a důkladně mu vysvětlit, na co je potřebuji. Připadám si jak žebrák. A on, i když vydělává dost i ta jeho, tak na nás hrozně šetří a nevezme nás ani na pořádnou dovolenou a s ní si lítá někam do dálek. Mamka to taky samozřejmě nesla těžce ale našla si sport, kterému věnuje veškerý svůj volný čas. Asi skrze něj poznala i nějakého chlapa, jak jsem zahlídla v smsce ale tvrdí, že chodí na kafe s kamarádkama. Tudíž ani jeden z rodičů se mi nevěnuje, oba mi lžou a psychicky jsem na tom dost bídně. Mám jen jedinou kamarádku, takže většinu času a prázdnin se nudím a sedím u PC. Neměla jsem se ani moc komu svěřit, takže jsem se uzavřela do sebe a když jsem přešla na střední, nedokážu se tam s nikým bavit. Neskutečně se děsím toho, co bude po rozvodu a jak to bude s penězy atd. Protože otec bude mít dobrého právníka a u mamky ani nevím, jestli si nějakého může dovolit. To, že byla podána žádost o rozvod mi neřekli, přišla jsem na to sama, u mamky jsem našla náhodou schované ty papíry. Žiju v neustálých lžích a výmluvách a přestávám to zvládat.

    • ADElle,uplne vim jak se citis.. Rodice se zrovna ted rozvadeji,a tata jeste k tomu dela problemy,ta bezmoc je hrozna..

  8. Něco vám poradím – Když se vaši rodiče hádají a rozvádějí, nenechte je v tom. Choďte za něma, buďte smutní, řekněte jim, co vás trápí, snažte se dělat hodně společných věcí, hrát hry, chodit na výlety, prostě něco, v čem se vaši rodiče zase budou moci Je3, to se řekne – Ta holka už je velká, neměla by být smutná, že se její rodiče rozvedli. Ale to je omyl. Každé dítě, jehož rodiče se rozvedli pociťuje smutek, lítost, zoufalost. A neberou se ohledy na věk. Pokud mi někdo proadí lék na smutek, budu ráda :) Ahoj. Už je to rok a pár dní, co jsme s mamkou odešly od taťky. A věřte, že to pro mě není lehké. Hrozně mi táta chybí. Mám všechno co chci – 2 tablety, iPhone, Xbox, 2 počítače, značkový oblečení… Ale je mi to uplně na nic. Všechno bych to vyměnila, jen abychom zase byli všichni spolu. Tak ráda vzpomínám na to, jak byla zima, byl večer, jak jsme všichni seděli u stolu v jídelně, mladší sestra se batolila po zemi a já, máma a táta jsme hráli hry. Nebo jak si se mnou táta hrál na agenty, jak mě oba dva jezdívali fandit na závody, jak jsme jezdili nakupovat… Ale teď.. Mamka není moc bohatá, takže nemám moc oblečení, nikam nechodíme, navíc má dvě práce, aby nás uživila, takže nás hlídá babička…. Zatím co taťka je hodně bohatej, pracuje v Praze, koupí mi co chci, vzal nás do Turecka, pojedeme s ním do Německa, skoro každý víkend jedeme do Prahy, babička od taťky mě často bere do Brna nakupovat oblečení, koupila mi i Conversky a Vansky…. Mamka je na mě hnusná, furt mě za něco nadává… Jako by mě neměla ráda… Jsem ta nejsmutnější holka na světě, fakt. Ve 12 letech jsem zjistila, že je život totálně debilní. Kolik toho probrečím.. Někdy si připadám uplně sama, i když je se mnou třeba babička, strejda, nebo taťka. Už nikdy nebudeme rodina. Je mi 13, to se řekne – Ta holka už je velká, neměla by být smutná, že se její rodiče rozvedli. Ale to je omyl. Každé dítě, jehož rodiče se rozvedli pociťuje smutek, lítost, zoufalost. A neberou se ohledy na věk. Pokud mi někdo proadí lék na smutek, budu ráda :)

Napsat komentář

Tvůj email nebude zveřejněn.Povinné pole jsou označeny *

*

TOPlist