Koníček pro tebe: Fotografování! 4.7/5 (10)

Přemýšlely jste někdy o tom, že budete ve svém volném čase fotit? A nemyslím tím jenom fotky z výletu a z dovolené a všudy přítomná selfies… Mám na mysli opravdové focení. Takové, které by vám mohlo jednou i vydělávat?
Jelikož mě kdysi zajímalo, co to všechno obnáší a co bych musela všechno dělat a udělat, abych se cítila dobře, že do toho investuji peníze a věnuji tomu plnohodnotně svůj čas, tak jsem se rozhodla vyzpovídat jednu z mých kamarádek na vysoké – fotografku Janu Kopečnou (20), která fotila mě a která mimo jiné fotí plesovou sezónu v místě svého bydliště a v okolí. Prostě jsem se do toho obula a abych vzdělala jak sebe, tak vás všechny, kdo máte zájem, tak jsem se zeptala co a jak a proč a jestli vůbec? Pokud i vy budete mít nějaké dodatečné otázky, pak tady je její Facebooková stránka – Jane’s Photos.

Ukázka Janiny práce – focení portrétů, které nabízí svým zákazníkům.

Kdy a jak jsi se začala zajímat o fotografování?
Vlastně si už pořádně ani nevzpomínám. Od malička jsem všechny tahala, aby se podívali tam na kytku a tam na rozbité okno. Chtěla sem, aby viděli to, co já. Pak přišel první foťák, starý, na film a já ho mamce vždycky brala a cvakala úplně všechno. Tak asi tehdy. Nikdy ale není pozdě začít, stačí chtít a půjde to.

Myslíš si, že dnes už jsi profesionál?

Profesionál si podle mě může říkat člověk, který umí sám fotky vyvolat, hezky po staru, v komoře, dokonale ovládá techniku a zároveň se ohání zrcadlovkou a má za sebou miliony povedených a – a to je možná ještě důležitější – nepovedených fotek. Odpověď je tedy ne, jako ,,profík” se rozhodně necítím.

Máš jako fotografka nějaký svůj velký sen?

Snů mám mnoho. Některé přicházejí a zůstávají nesplněné – jako například focení velké pohádkové svatby. Jiné s časem mizí – touha fotit západ slunce z nejvyššího komína na světě už mě totiž asi přešla.

Myslíš si, že je fotografování dobrým koníčkem?

Fotografování bych určitě doporučila jako koníček všem zájemcům, to beze sporu. Jak se říká – kolik jazyků umíš, tolikrát jsi člověkem, a tak to podle mě platí jak s koníčky všeobecně, tak i s focením konkrétně. Čím víc fotek vyfotíš, tím otevřenější máš oči – vidíš přes hledáček úplně jiné světy. Zrakem přijímáme až 80% veškerých informací z okolního světa a proto je fotografování skvělá možnost seberealizace. Zároveň je skvělý ten pocit štěstí, když se lidem líbí tvoje fotky, když jim můžeš předat kousek sebe sama, ukázat jim, jak vnímáš svět kolem sebe a dát jim příležitost nahlédnout na věci z jiné perspektivy. Ten pocit je naprosto k nezaplacení.

Potřebuji nutně talent na to, abych mohla fotit lépe než jen jako každý druhý?

To je velice zajímavá otázka. Asi tak jako s jakoukoli jinou dovedností, prací a podobnými věcmi, tak pokud máš v sobě „ten cit“, pak dokážeš tak nějak, že ani nevíš jak, přirozeně vytušit, jak by asi co mělo být. A to pak dělá všechno najednou o dost lehčí. ALE! Focení se dá naučit. Je to o cviku, to především a to i pokud máš talent – existuje spousta pravidel, jejichž dodržováním se dostaneš skokem z nuly na 40. Když nevíš, co a jak, vždycky existuje Youtube se spoustou tutoriálů a taky ti pomůže sledování práce ostatních fotografů, která tě může hodně inspirovat a přivést tě na nápad, o které bys normálně nezavadila.


 

A jakým způsobem můžu zjistit, jestli talent vůbec mám?

Velice jednoduše – zkusit to! A pak fotit, fotit a zase fotit. A ukazovat svoje fotky lidem, velké spoustě lidí, kteří ti ale ideálně řeknou naprostou pravdu o tom, co si myslí – např. jo, tohle a tohle je super, ale tohle je úplně „dementní“, to už prosím tě nikdy nedělej. Cizí názor je tím nejdůležitějším, co se ti může dostat a nezáleží na tom, jestli je pozitivní nebo negativní – mnohdy ti negativní hodnocení pomůže překonat samu sebe a posunout se o velký krok dál, a to je přesně to, co chceš. Pokud máš talent, tak celý proces půjde tak nějak sám od sebe – támhle něco uvidíš, zase jinde tě něco skvělého napadne – a fotky se stanou hravými a zábavnými, ale i extravagantními a mnohem lépe se ti podaří zachytit příběh skrytý za objektivem „foťáku“.

Dobře – pokud se rozhodnu, že fotografování bude mým koníčkem, co vše potřebuji do začátku?

Myslím, že v úplném začátku není špatné probrat svou touhu s kýmkoli, kdo focení alespoň trochu rozumí. I kdyby to měl být někdo na sociálních sítích. Neměly byste se bát napsat hned několika lidem a jejich názory pak porovnat a jít zlatou střední cestou. Je lepší zeptat se na radu při výběru vhodného fotoaparátu a pokud se rozhodnete zaplatit si nějaký kurz focení, tak pokud vám nabídnou pomoc s koupí vhodného fotoaparátu, tak tyto informace berte s rezervou – může se stát, že kurz má sponzora, který vyžaduje propagaci svého produktu. Já osobně jsem se všechno naučila sama – metoda pokus omyl tady funguje skvěle a pravděpodobně se jí ani nedá vyhnout. Rozhodně je lepší „foťák“ si trochu osahat, než půjdete do nějakých kurzů, pokud vůbec do nějakých půjdete. Zcela samozřejmě to jde i bez nich. Také jsem měla výhodu v tom, že jsem tehdy koukala pod ruce kamarádovi fotografovi. A někdy to dělám i teď.

Ještě tedy k tomu vybavení – na začátek není třeba profesionálni zrcadlovka. Mnohdy je možná i lepší, když ji začátečník nemá.

Tady platí pravidlo – je větší umění udělat z mála mnoho, než se nechat zhýčkat pocitem dokonalosti a pak nebýt schopen na horší foťák vyfotit ani stojící budovu.

Oproti tomu vybavení profesionála zahrnuje minimáně dva různé fotoaparáty, spousty „skel“ = objektivů, protože na každou příležitost se hodí jiný nebo i jiné. Většinou výčet vlastnictví fotografa profesionála zahrnuje další drobnosti jako je UV filtr či polarizačni filtr, externí blesk a podobně. Pokud do tohoto výčtu patří i vlastní ateliér, tak se na seznam přidávají světla, ateliérové blesky, odrazky, deštníky, fotopozadí, rekvizity a další nepřeberné množství různých věcí, které mohou navozovat různou atmosféru nebo vytvořit speciální efekt. Plus ateliér samozřejmě může zahrnovat i tiskárnu a různé softboxy, pomůcky na focení všeho druhu a nesmím zapomenout na kvalitní notebook a nebo stolní počítač s programem na úpravu fotek jakéhokoli druhu.

Nerea: Tak já ti dneska děkuji. Myslím, že jako lákavá ochutnávka, to pro dnešek bude všechno. Pokud by se vyskytly nějaké dotazy, myslím, že je s radostí zodpovíš, nemám pravdu?
Jana: Ano, moc ti děkuji. Třeba se s některou z vašich čtenářek potkám i na některém z osobních fotografických kurzů, které nabízím. A rozhodně ráda zodpovím případné další otázky.

Co vy na to? Zodpovědělo to některé vaše otázky? A má některá z vás sen stát se fotografkou?
Tady je odkaz na Facebookovou stránku Jany Kopečné – Jane’s Photos.

Líbil se vám článek? Ohodnoťte ho, budeme rádi.

Napsat komentář

Tvůj email nebude zveřejněn.Povinné pole jsou označeny *

*

TOPlist