Neruš, píšu! Zatím bez hodnocení.

Tuhle hlášku si už musel přítel vyslechnout tak tisíckrát. Upřímně – nenávidím, když píšu článek a někdo se snaží upoutat mou pozornost, mluví nebo dokonce i když pouští písničky. Prostě se na to nedokážu soustředit. Když totiž píšu článek jsem naprosto v jiném světě, který si ale vyžaduje 150% soustředěnosti a tu bývá často dost těžké udržet.

Musím uznat, že se mnou Tom má svatou trpělivost. On sice také bloguje, tvoří weby a bůh ví co ještě, ale nikdy není tak vzteklý jako já, když ho někdo vyruší. Jsem hrozná, ale na druhou stranu – prostě taková jsem a on to ví, myslím, že se s tím smířil! Asi nejhorší chvíle je, když se nenápadně přiblíží a chce mi dát pusu – v tu chvíli házím naprosto podivný (čti nasraný) výraz a obvykle prohodím něco ve smyslu: „Počkej až to dopíšu“. No se mnou je vážně kopec srandy:))

Na druhou stranu je blog jeden ze způsobů, jak spolu trávit čas. I když Tom nemá s obsahem nic společného, díky němu to tady vypadá tak, jak to vypadá (dokonce i za jméno může!) a naprosto nechápu, jak to se mnou ve společných rozhovorech ohledně blogu může vydržet. Neustále mi totiž něco nejde a okamžitě si mu jdu stěžovat, takže je to neustálé: „Nejde mi zvětšit písmo!“ „Nevím, jak mám ty komentáře přemístit!“ „Nezobrazuje se mi článek“ a to vše končí otázkou „Co mám dělat?!“.

Náš poslední rozhovor ohledně podobného tématu byl kvůli soutěži – vidíte ten obrázek napravo v panelu, kde upozorňujeme na soutěž? Obrázek samozřejmě dělal Tom (já a PS? Ha!) a poslal mi ho do PC, abych ho až nastane správný čas uveřejnila tam, kde ho teď vidíte. JOOO! Mě svěřit takový úkol = skvělý nápad! Nemohla jsem na to přijít, sice se objevoval, ale byl nezarovnaný na střed, tudíž vybočoval z panelu. Zeptala jsem se ho, jak to mám udělat – odpověděl, že si to mám najít na googlu v html! Rozčilovala jsem se nad tím aspoň dvě hodiny a na nic jsem nepřišla! Pak jsem ho donutila nad to sednout a on to během pěti vteřin měl! Jsem zkrátka web lama:)

Psaní je poslední dobou pro mě jeden z mála způsobů odreagování, i když ho nejde provozovat vždycky. Kupříkladu, když jsem unavená, nedokážu vymyslet vůbec nic a často jen koukám na papír nebo do monitoru, občas něco napíšu, ale svůj výtvor během několika následujících minut smažu, protože se mi to nezdá dost dobré nebo zkrátka nevím, co chci psát dál. Nakonec to dopadne tak, že se na to vykašlu a buď jdu dělat něco jiného nebo zalehnu do postele. Máte to taky tak?

Ale baví mě to neskutečně moc, i když se školou je to dost náročné skloubit, hlavně když máme náročnější dny. Třeba ve čtvrtek je pro mě naprosto ukrutný den. Vstávám v půl páté, ve škole trpím s nejhoršími předměty v týdnu, domů přijedu v šest večer a teď chci něco napsat. No co myslíte? Samozřejmě, že nevymyslím vůbec nic. Proto už se zásobuji dopředu a buď si článek předepíšu a ve čtvrtek ho jednoduše publikuji nebo to zkrátka nechám být, ono se to taky pár dní nezblázní;)