Práce au pair 4.73/5 (11)

Nedávno jsem tady popisovala, jaké to je, pracovat jako animátorka a slíbila jsem, že napíšu o práci au pair. Tak tady to je:-)

Když jsem se vrátila ze své několikáté pracovní cesty do zahraničí, rozhodla jsem se, že už budu doma, usadím se, založím rodinu,… znáte ty řeči,ne?:-) Nedalo mi to a chtěla jsem se jen podívat na stránky au pair, jaké rodiny někoho hledají. Když už jsem byla u toho koukání, vyplnila jsem profil… a za 14 dní jsem odjížděla.

Dopisovala jsem si s několika rodinama, se kterýma jsem si padla do noty nejvíc. Měla jsem jasno v tom, že nechci do Anglie, jinak mi to bylo jedno. Ve hře byly rodiny ve Švýcarsku, tam ale hledali někoho, kdo by na dítě mluvil česky a já se chtěla zlepšit, tak jsem to nakonec zavrhla, další možností byla Francie, sobecky přiznávám, že nabízeli málo peněz, no a tak jsem se rozhodla pro rodinu na severu Itálie. Paní, se kterou jsem si psala, byla moc sympatická, plat akorát, Itálie super země… sbalila jsem kufr a usazování se nechala na později.

Při příjezdu na mě všichni čekali na autobusovém nádraží – tříletý chlapeček Leonardo v kočárku se mě zjevně bál, host-mother  v devátém měsíci těhotenství a host-father byli ale moc milí. Nejupřímnější radost ze mě mel ošklivý směs neurčité rasy Naza.

Šli jsme na kafe do jedné kavárničky a já poprvé vdechla vzduch pravého italského života. Nádhera.

Moje host-family bydlela v krásném bytě skoro v centru města. Měla jsem svůj pokoj s koupelnou, TV, wifi připojením,… Nemohla jsem si na nic stěžovat. Jen se sblížit s Leonardem.

Další den jsem začala pracovat. Měla jsem vstávat v sedm hodin a nachystat rodině snídani, což se mi, popravdě, moc nelíbilo, protože jsem tam jela čistě za účelem starání se o děti, ale zkousla jsem to a rok vařila kafe a čaj a rozpékala v troubě bagety.

A pak to začalo. Péče o Leonarda. Byl to značně rozmazlený chlapeček, kterej byl ovšem tak roztomilej, že na něj člověk nemohl být zlej. Tatínek byl němec, který na něj mluvil německy, maminka italka, takže mluvila svou řečí a já ho měla naučit anglicky. Malé děti jsou skvělé v tom, že nemají „zanesený mozek“, a tak se cizí jazyk snadněji naučí. Takže to pomalu, ale jistě šlo. Nasnídali jsme se a šli ven, většinou do blízkého parku, kde bylo hřiště. někdy jsme šli do cukrárny, nebo se prostě jen procházely po městě. Když bylo venku ošklivo, zůstali jsme doma  a malovali nebo třeba pekli cukroví. Po obědě chodil Leonardo spát, takže jsem měla čas na sebe. Někdy jsem to zapíchla taky, někdy jsem byla na netu, někdy jsem využila situace, že byla moje host-mother doma a šla jsem třeba do knihovny. Leonardo vstával kolem 16:00 hodin, nasvačil se a znovu jsme šli ven.

Večer, kolem 18:00 hodin, se šel vykoupat a měl chvíli povolené pohádky. Díky Telettubies a jejich neustálému opákování slov jsem se naučila italsky dřív, než bys řekl švec:-) Povečeřeli jsme a pak… padla:-)

Leonardo začal po čase chodit do soukromé školky, ale do toho se narodila malá Eleonora, takže místo toho, abych měla volno, jsem měla práci navíc. Bála jsem se, jak zvládnu péči o novorozeně, ale šlo to líp, než jsem si myslela.

O víkendech jsme někdy jezdili k rodičům mé host-mother. Holky, to vám byl bejvák! Představte si dům z Pýchy a předsudku, tak jen o kousek menší to bylo:-) Důvod jsem pochopila náhodou. Někde jsem viděla obálku, na které bylo napsáno hraběnka XXX XXX. Ty vogo. Narovinu jsem se zeptala své host mother. jestli je vážně ze šlechtickýho rodu. Byla. Trochu jsem pogooglovala a zjistila, že pracuju pro známou italskou rodinu. Nejvíc se mi ale líbilo to, že to na nich nebylo vidět. Měli peníze, ale bydleli v bytě, nechovali se arogantně,…

Každou neděli jsem měla volno, většinou jsem ho strávila s kamarádkama. Ze začátku jsem byla samozřejmě sama, ale pak jsem napsala na stránky italských au pair a ozvala se mi jedna irka, která znala další au pairky. Časem jsme tvořily nerozlučnou bandu, stýkaly jsme se s dětmi i bez dětí, jezdily na výlety, chodily na kafíčka,… Bylo to super, bylo fajn čas od času zapomenout na dětský říkanky a bavit se s někým v mým věku.

Co se peněz týče, každá rodina to má jinak. Někdo dá míň, někdo víc, musíte se však uvědomit, že jde o jakési kapesné, protože nemusíte platit nájem, jídlo, nic. Všechno je pro vás. Moje kamarádka z Kanady třeba dostávala 200 euro na měsíc, já měla 650.

Strávila jsem tam přesně rok, potkala jsem se tam totiž s jedním klukem, šli jsme na rande… a pak jsme se vzali:-)

Někde hledají au pair na rok, někde na dva, viděla jsem dokonce i inzeráty jen na dva měsíce, třeba když jela rodina do letního domu někam k moři, tak aby se měl o děti kdo starat.

Rodina se tedy postará kompletně o cokoliv, většinou si platíte jenom letenku/jízdenku.

Některé mé známé chtěly jet přes agentury, což jsem jim vymluvila. Přijde mi to jako zbytečné vyhazování peněz, když si rodinu můžete najít samy a zadarmo. Mně se nejvíc osvědčila stránka au pair world, kde si jednoduše založíte profil, vyberete země, kam byste se rády podívaly a už jen přidáváte do oblíbených. Rodině se to zobrazí a vám se dostane odpovědi – buď kladné nebo negativní. Všechno je zadarmo.

Je důležité se s rodinou předem jasně domluvit na tom, co po vás chtějí, abyste předešly zbytečným dohadům „až na místě“.

Jaké jsou tedy výhody toho, stát se au pair?

• Zlepšíš se v jazyku- zadarmo. Většina rodin navíc au pairce platí kurs jazyka, no nevyužij toho. Hned potom můžeš taky trénovat, co ses právě naučila!
• Poznáš novou zemi, kulturu, jídlo, lidi,… – to vidím asi jako hlavní výhodu, moc se mi líbí, jak italové žijou, tak divoce, o jídle ani nemluvím
• Seznámíš se s holkama z celého světa – jak už jsem psala, potkala jsem holky, co dělaly au pair taky. Jedna byla z Irska, druhá z Kanady, další z Austrálie a další z Anglie. Takže jsme byly mezinárodní banda:-) Dvě z nich mě dokonce přiletěly navštívit do ČR!
• Uvidíš, jak žijí jiné rodiny – hodně na tu rodinu vzpomínám hlavně teď, kdy budu sama mamkou. Přemýšlím nad tím, jak vychovávali děti oni a říkám si, co budu určitě dělat jinak. Osobně si myslím, že malí taliáni jsou dost rozmazlení, oproti nám, čechům, kteří jsme měli sparťanskou výchovu:-)
• Našetříš peníze – jestli nejsi jako já a neutratíš poslední cent. Rodina ti platí skoro všechny výdaje, takže ty můžeš použít peníze na co chceš.

Moje kamarádka jela do Anglie dokonce se svým přítelem – ona dělala au pair, on se staral o dům. Rodina jim poskytla rodinný domeček co měli kousek od své vilky a platila veškeré nákupy. Takže jestli tě práce au pair láká, ale nechceš opustit svého milého, co jet spolu?