Překonej svoji stydlivost Zatím bez hodnocení.

Hodně mladých holek přijde o svou šanci zaujmout kluka, najít nové kamarády či zabodovat ve škole jen kvůli tomu, že trpí přílišnou stydlivostí. Myslím, že stydlivost není nemoc a většinou ani nepotřebuje nijak řešit, je to přirozené a stává se to v podstatě všem, někdo to jen umí skrýt lépe – někdo hůře. Avšak, když stydlivost přesáhne tu únosnou hranici, že se bojíš i na něco zeptat, na někoho promluvit, nebo i chodit mezi lidi, tak už by chtělo uvažovat nad tím jestli je to jen dočasné, nebo už by bylo vhod přijít na nějaké řešení.

Bohužel, těch řešení není nijak extra moc a také žádné není na 100 % spolehlivé. Ze své vlastní zkušeností vím, že mnoho mladých slečen ze toho jednou vyroste a překonají to až budou o něco dospělejší. V období puberty se není čemu divit, tělo se mění a občas ty změny nestíháme sledovat a pak se můžeme za ty novoty stydět – to je přeci pochopitelné. Navíc je tu ještě problém s poznávám svého těla – často nevíš, co od sebe můžeš čekat, díky bohu – je to jen dospívání – přejde to!

V posteli

Pokud se jedná o stud v posteli před přítelem, tak před nějakou dobou vyšel na server kámoška.cz článek o tom jak se ho snažit překonat. Já, když si vzpomenu na své sexuální začátky, tak si teď říkám, že jsem se v té době měla jít snad léčit. Byla jsem dooopravdy strašně stydlivá a svléknout se pro mě bylo čiré utrpění, ale všechno to přešlo.

Vždycky je hrozně důležitý zvyk – je normální, když se budeš stydět s novým přítelem, časem si na sebe budete zvykat a vše přejde, nastene útlum a jak se vaše známost bude prohlubovat, budeš si potom připadat naprosto přirozeně. Stačí tomu nechat čas a nikam nepospíchat.

Oslovení

Pokud se stydíš oslovit kluka, tak pokud se jedná o cizího na ulici, tak se nedivím – mě to také nejde moc dobře a pochybuju, že to někdo jen tak bez tréninku zvládne. Všechno tohle je totiž o tréninku. Čím častěji budeme komunikovat s cizími lidmi, mluvit s kluky, čím častěji budeš reagovat na nečekané otázky či výrazy, tak tím víc si to budeš osvojovat a tím lépe se budeš svého studu zbavovat.

Neboj se tedy chodit do společnosti a zkoušet navazovat nová přátelství. Často ti v tom pomůže i obyčejný úsměv.

První pomoc


Je hrozně těžké v tomhle poradit – každý si tím totiž musí projít sám a každému pomáhá trošku něco jiného. Co bys ale měla vyzkoušet jako lék proti stydlivosti?

Vyrážej častěji do společnosti

Usmívej se – sice to nepomůže na stud, ale dají se tak lépe navazovat nové známosti

Nezapomeň pravidelně dýchat!

Snaž se optimisticky zhodnotit situaci (např. i když se to teď nepovede, nic se neděje… Neztrapním se..)

*Léčba „šokem“

*Co je podle psychologů nejlepší je právě léčba šokem, hned ti vysvětlím, co to znamená. Pokud jsi hodně stydlivá, bojíš se někoho oslovit, mluvit na veřejnosti či máš jiný podobný problém, nikdy ti nepomůže to, že se situacím, které ti stud vyvolávají, budeš vyhýbat. Právě naopak – snaž se jim jít vstříc, protože jde jen o zvyk.

Chce to prostě trénovat, věřit si a uzamknout strach a stud do nějaké malé krabičky a strčit do šuplíku.


Článek je starší. Upravila jsem ho, něco málo přidala – často si o něj totiž píšete:)

Líbil se vám článek? Ohodnoťte ho, budeme rádi.

78 komentářů

  1. díííky za článek :)

  2. Já se taky stydim a když jsem třeba před tabulí ve škole, tak jsem rudá v obličeji :( Achjoo

    • jojo to nejsi sama taky vzdycky zrudnu :D:x

      • Já to samý :D Nebo když mluvim s některýma dospělýma:// Ale zatim jsem nepřišla na to, jak se toho zbavit..

    • Já zase rudnu. Děsně :D přitom sem docela výřečná. Ale když sem s více lidma a skupince lidí třeba vyprávím vtip tak jsem u toho strašně červená! Je to hrozný. Nevim jestli to jde nějak ovládat ale každopádně mi to vadí. Většina lidí mě na to ještě upozorňuje.

    • přesně to já taky :D

    • Já to mám taky tak.. Jsem teď v prváku na střední a očividně jsou tady čtvrthodinový prezentace před tabulí každodenní chleba. Vůbec nevím, co s tím. Vyhnout se tomu nemůžu.. Tak to holt budu muset nějak přežít :)

      • Vůbec se neboj já jsem děsně výřečná a když se ztrapnim před celou třídou tak mávnu rukou a necham to bejt.

  3. Nejhorší na tom je že jak se stydím, nedokážu být přirozená, připadám si pak docela blbě:-(

    • Přesně! Jsem pak vždycky taková „zaseknutá“. Ale zjistila jsem, že časem to přejde. Já jsem s tím měla obrovský problém, když jsem přestoupila na jinou školu, ale časem tam většina lidí zjistila, jaká jsem a teď tam mám velice dobré kamarády se kterými si normálně povídám. Já se vždycky musím někým dobře poznat a pak až se uvolním a chovám se přirozeně. Ze začátku jsem měla problém, že jsem si prostě připadala úplně nemožná, myslela jsem si , že mě nikdo nemá rád. Pak mě pořád bolelo břicho a dělalo se mi špatně, něchtěla jsem vůbec chodit ven a pořád sem byla nemocná. Ale najednou se to zlomilo a teď zjišťuju, že s těch „příšerných“ spolužáků jsou najednou úžasní kamarádi. Takže všechno chce čas. :)

    • To já taky, ale jen když jde o kluka

  4. Tak ten závěr je moc hezkej :-) staršně se mi líbí,že ty články píšeš sama ze svý zkušenosti a tak jak to opravdu cítíš …a tenhle se Ti fakt povedl ..myslím,že už sem to někde psala,ale krásný blog díky za rady :-)

  5. Andrea Bone

    Možná i když se nezdám. Jsem hodně stydlivá. Ale jsem stydlivá jen mezi neznámými lidmi. Potom když je znám tak ne. Zkoušela jsem se to odnaučit, ale moc mi to nejde. Naštěstí u mě se ta stydlivost projevuje, že nemluvím. Naštěstí nerudnu. :)

  6. Ach jo,Mérs!:(Kdy by si tenhle článek napsala o pár hodin dřív :( My měli dneska odpoledne školní diskotéku s polákama :( A tenhle článek by se mi hodil :(

  7. Praví článek pro lidi jako jsem já :D, jsem strašně stydlivá, ráda se sice bavím s novými lidmi, ale než někdy něco řeknu tak se i bojím..a to i ve škole, když se na cokoli učitelka zeptá a já vím odpověd, ale stejně ji neřeknu a i když vím že je to správně, další problém když mě nějaký dospělý člověk nebo učitelka řekne jménem nebo něco říká co se týče mě tak hned rudnu ale to i v jiných situacích….no strašné..ale tak co se dá dělat no :D musím trénovat a překonávat strach, stadlivost..:) Vážně krásně napsané Mesr :).

  8. Skvělý článek Mers.. Opravdu báječný.. Já jsem velmi stydlivá, moc mi tenhle článek pomohl..:)

  9. Pro stydlivé slečny skvělý článek, jako vždy, Mers;) Já jsem vždycky byla hyperaktivní dítě takže mi nikdy nedělá problémy mluvit kdekoliv s kýmkoliv. Zato moje nejlepší kámoška je nehorázně stydlivá, takže za ni většinou všechno platím nebo domlouvám…:)

  10. Taky jsem s tím měla velký problém, zvlášť, když jsem přestoupila na jinou školu. Skoro jsem nemluvila a ani se nesmála. To bylo dost špatný..
    Ale řekla jsem si dost! začala jsem chodit s lidma ven a postupně se to zlepšilo :)
    Teď byste mě asi nepoznali, ikdyž s klukama, co se mi líbí, je to pořád trochu oříšek. Až na to, že s nima většinou melu kraviny… :D
    Ale jinak léčbu šokem jedině doporučuju!

  11. Musím se pochlubit Mers, díky tvému článku jsem poznala jedno krásnýho kluka :D Sice nemám číslo ani fb, protže jsem nastoupila jiný bus :D ale zvedlo mi to sebevědomí, že jsem to dokázala .)

  12. Taky se strašně stydím, nejvíc ve škole když jsem vyvolaná, když čtu referát nebo proste neco kde mluvím před celou třídou, nijak se neklepu, „jen“ proste zrudnu jako rajče, nejhorší na tom je, že se bojím kvůli tomu jít do školy, když máme třeba basničky tak nechodím..asi je to i tím, že si celou dobu říkám že budu červená a že si hodím další trapas a proste se to stane..a ja nevím jak se toho zbavit..v poslední době už ani ven nechodím mezi prátele se bavit, protoze se bojím že se me na neco zeptaji a ja opět zrudnu…ani si nedokázu predstavit že bych mohla mít nekdy kluka….proč mám takový život? poradí mi nekdo jak se toho zbavit ? dekuji.

  13. ahoj,před 2 rokama jsem přišla na novou školu.ze začátku jsem se vlastně nestyděla a v minulé škole vubec,ale postupně se to vyvýjelo až do ted.stydím se vzít do školi např. culík .mo žná je to tím že jsem slabá (nechám ze sebe delat hadr)je to tíím?neřekla bych že je se mnou nuda ale musím člověka nejprve poznat potom se dokážu zasmát.moc prosím za pomoc nedokážuto vsobě zlomit .děkuji

  14. Ahojda Mers,
    předem ti chci poděkovat za skvělý článek. Mám na tebe dotaz. Když se potkám s klukem ve městě vůbec nevím o čem se s ním mám bavit. Vždy skončím u domácích úkolů, takže pro ně musím vypadat jak ta největší šprtka. Vždy mě to hodně naštve, ale nevím co stím mám dělat.Předem dík
    Lala

  15. Chm, u holek je to relativně normální, ale co když má stejné problémy kluk? ;-)

  16. Někdy protože se stydím nebo se bojím že něco zkazím tak si moje tělo nebo mysl udělá takovou „bariéru“ že nemám chuť k jídlu nemám hlad mám sevřený žaludek a knedlík v krku, bolí mě hlava a mám ještě takovej divnej pocit. Prostě děs.

  17. Nemám problém len tak sa začať s niekym rozprávať ale horšie je už to keď sa mi ten niekto páči vtedy zo mňa idú slová ťažko.

  18. Když je přede mnou hodně lidí, tak se moc nestydím, ani nerudnu, ale když je tam kluk, který se mi líbí, tak dostanu strach, že zase řeknu nějakou blbost :)

  19. já mám problém s tím že když s klukem nechodím a beru ho jako kamaráda tak se s ním uplne bavím a nemám problém ale hned potom co s ním začnu chodit mám problém ho na veřejnosti vůbec oslovit…:'(

  20. Tak to já nejsem stydlivá vůbec, předtím jsem byla, ale člověk si na ty trapasy prostě zvykne, když jeho nej kamarádky jsou tak trochu hyperaktivní a melou nesmysly pořád ;-) ale zase je to pak sranda ;-)

  21. Ahoj Mers, víš já jsem strašně stydlivá ale opravdu strašně.Jsem stydlivá asi nejvíc na světě.Ve škole se stydím i zeptat jestli mi někdo něco pučí ( i mé nej. kamošky) kvůli té stydlivosti se se mnou nikdo nebaví jenom pár holek.Ostatní holky jdou někam jinam třeba na záchod.A já s těma mýma dvěma kámoškama jsem samy.Nemůžu to pořád překonat protože ony sou tak oblíbené ale já ne.Snad to na střední bude lepší

  22. Jej, já s tím mám problémů… Nemám kamarády kluky, jen holky, nemluvím s dospělými, ve třídĕ jsem potichu… No nevím no.

  23. Od nového roku(před třemi měsíci) jsem na nové škole a takové problémy jsem též měla. Ale jenom první dva měsíce. Prosinec se zdá být lepším, ale přeci jen… Myslím, že holky, ke kterým se hlásím si myslí, že dolízám. Ono je to asi tím, že opravdu dolízám ale… Zkrátka nemám se s kým bavit a tak jdu za nima a ony se vždy tak divně zatváří ale potom si se mnou klidně povídají… Za týden jsem měla mít oslavu narozenin, ale žádnou mít nebudu, protože ty holky řekly, že nemají čas atd. a nikoho jiného jsem si pozvat ani nedovolila, takže je po oslavě. Nikdo mě nemá rád…

  24. To ja mam problem uplne ojedinely. Jsem neslysici,ale diky snaze rodicu a logopedky mluvim a chodim do skoly pro slysici…nejsem stydliva,ale pusobim stydlive,protoze se treba ucitelu v hodine bojim na neco zeptat,kdybych potom nerozumela odpovedi a vubec takto premyslim skoro v kazde situaci,tak je to pak tezky…nevim co s tim,trapi me to..

  25. Ja mam velkej problém se stydlivostí. Nejen že se stydim pred klukama, ale nejvíce se stydim pred rodinou. Mamce sem nikdy ze svého soukromí neřekla vše co se mi někdy stalo ví jen má sestřenka. mamce sem ani nerekla o problému, který sem mam se stydlivostí. Nemuzu ji to rict… je to pro me hrozne trapné. Už sem čatla mnoho článku, ale nikdy mi nic nepomze…. Nedokáži oslovit kluka a kdyz jo tak to dopadne katastrofálně. Většinou trapasem a proto ani nechodim ve skole s kamoškou do takové klucicí party. ona mě furt premlouvá at jdu ale nikdy me nepremluvila… nevim co s tim mam delat. nejhorsí je ze na jedench webovkách sem cetla ze mam navštívit psychologa nebo jen nejakou poradnu ale jak kdyz to nedokázu ric vlastní matce ?

    • Víš, před rodiči (hlavně před taťkou) se taky občas stydím. Něco je u mě naprosto narmální (třeba říct mamce o první menstruaci nebyl problém, ale jakmile přišly kecy o klucích, vždycky jsem se snažila nějak změnit téma). Taky mám problém se jí zeptat, jestli se můžu holit/malovat apod. Ale jinak jsem docela sebevědomá – a to mi pomáhá. A k tomu oslovování kluků – s tím má snad každý problém – vč. mě! :)Ale pomáhá mi bavit se s tím klukem jako s „kámošem“, myslím na něj jako na kámoše.Prostě si říkám: „Je fajn, ale je to JEN kámoš.“ i když to tak necítím. Jakmile si ale začnu říkat, že se mi líbí, znejistím. Tuto radu mi kdosi dal v poradně na tomto webíku a jsem za ní vděčná, jelikož jsem si řekla, pročpak bych to nezkusila? A jakmile se mi začal líbit jeden kluk, bavila jsem se s ním jako s kamarádem. Teď postupně přecházíme na flirt… :) Jinak… Neboj se jít s tou kamarádkou do té „klučičí party“ :) Nic na tom není! :) Ze začátku je můžeš jen poslouchat, smát se (nebo se alespoň usmívat) a občas něco plácnout, aby byla sranda! :P A časem zjistíš, že už se nestydíš! :)Věř mi… a hlavně VĚŘ SOBĚ! Kecy typu: „Jejda, tohle nikdy nezvládnu!“ nech stranou. Vím o čem mluvím (píšu)… :) Zkus tak stydlivost odehnat psychicky – řečí typu: „Jsem dobrá, zvládnu to! VŽDYŤ PŘECE O NIC NEJDE! “ :)
      HODNĚ ŠTĚSTÍ a krásný den
      přeje
      Elisha

  26. Ahoj,mám stejný problém jako všichni tady..Např. když mě učitelka vyvolá a já vím odpověĎ,tak jí stejně neřeknu protože se bojím a pak mi je trapně protože to vypadá že nic neumím.:( S klukama je to nejhorší,v lavici sedím s jedním klukem který se mi líbí,ale nedokážu se na něj skoro ani podívat…když do mě šťouchá,protože jsem lechtivá a jeho to baví..tak zrudnu a nevím co dělat..:/ S holkama se docela dokážu bavit ale s klukama ne..achjo..A když se snažím chovat se přirozeně..je z toho vždy trapas!! :/ :D Fakt nevím co mám dělat..a ještě k tomu mám strach.protože za rok budu muset jít na střední a jsem vážně zvědavá jak to zvládnu..ale řekla jsem si že se změním tak uvidím.;)

  27. Taky jsem stydlivá,ale jen díky svému handicapu,ale je zvláštní, že když ten nedostatek nemyslím, tak v některých situacích mě ta stydlivost uplně opustí :D

  28. a co mám dělat když třeba chodim s klukem a chci mu dát pusu a zrudnu nebo zrudnu když na mě promluví??

  29. Ahoj Mers. Takhle… chodím do primy a kluk co se mi líbí chodí do sekundy. Já se líbim jemu a on mě taky (to on ale neví..) tak bych ho chtěla nějak oslovit. Ale holky z jeho třídy jsou hrozný..(víš co)… a taky jsou to děsný drbny. A jen co mě uvidí, že s nim mluvim, všem to řeknou a já to asi nepřežiju… :D Help!? :/ :D

    • Tak se s ním sejdi mimo školu…Je to to nejefektivnější řešení a holky na to nemusí přijít… Zkus to!!! Za zkoušku přece nic nedáš!!! :-D

  30. Dobrý den, dnes jsem byla na pohovoru kvůli brigádě. Šla jsem ale i s kamarádkou,která je o mnoho výřečnější než já. Samozřejmě ten pán se bavil skoro jen s ní, a pak když se mě zeptal,proč bych měla tu brigádu(servírka) dostat zrovna já,tak jsem i zmínila mezi mínusovými body,že jsem stydlivá. A on hned že si toho všiml a že by to byl problém.Už mi byl od začátku nesympatický, ale tohle to ještě zhoršilo. On i má kámoška si plácli jak staří známí, a nejspíš tu brigádu dostane ona.Jak jsem přišla domů,začla jsem brečet a taky jsem se pořezala. Myslíte,že už je to pokročilejší,nebo jsem jen citlivka? S lidmi,které znám, se bavím normálně,ve třídě jsem jedna z nejhlučnějších lidí,tak proč jsem takováhle mezi jinými? Prosím,poraďte mi někdo,trápí mě to už 4 roky..

  31. Ahoj ja se úplně nehorázně stydím před cizími lidmi. Jednou na dovolene jsem se šla z mamkou zeptat recepční na heslo na Wi-Fi a když se zeptala co potřebujem a ja se začala strašně kroutit a přesvědčovat mamku aby se zeptala tak sme se to heslo nakonec dozvěděli ale recepční to musela okomentovat: „Předtím tu byl takovej sympatickej kluk ve tvým věku asi vás budeme muset seznámit… A mamka si ze mě pak celou dovolenou dělala srandu a furt se mě ptala kde mám ženicha:*) no byl pěknej ale podle značky na autě jsem zjistila že bydli na druhym konci republiky než ja:-)

  32. Já jsem taky hrozně stydlivá. Hlavně nemám ráda, když se musím na něco zeptat dospělých. Taky se stydím mluvit s kluky, vždy mi nějak dojdou slova a proto nemám kluka a to je mi 16 let.

    • Úplně tě chápu, Barčo. Já ne nejenže stydím s kluky mluvit, ale ani se jim nedokážu dívat do očí. Vžkycky, když chci navázat oční kontakt, tak pak uhnu pohledem, protože mi vždycky začnou slzet oči. Přijde mi to totiž takové strašně romantické, když se mi kluk dívá do očí.

  33. já jsem byla odmalička stydlivka. Proto nemám tolik kamárádů a některé holky se mi smějí že jsem neměla kluka ale snažím se na to nemyslet. Většinou se uzavřu do svého vlastního světa ale jinak krásný článek.

  34. já jsem taky furt červená, u tabule když o mě učitelé mluví a tak ale taky jsem hodně tichá prostě když nevím co mám říct neříkám nic a pak si lidi myslí že se stydím ale není to tak ale až mně poznají blíže tak to pochopí :D

  35. Až do páté třídy (do přestupu na gympl) jsem byla příšerný stydlín. Tím příšerný myslím to, že jsem se třeba bála zeptat na cokoliv učitelky, prodavačky v obchodě atd. No, teď už půjdu do devítky a i když se mi sem tam ještě z něčeho rozklepou ruce, cítím, že už se moc nestydím. Nevím, jak se to stalo, ale přišlo to tak nějak samo.
    A k tomu, když se stydíte třeba před tabulí… Mě vždycky hrozně pomůže, když si dám ruce do kapes (a palec vyhodím ven). Je to takové uklidňující gesto nejen pro tebe (že víš, kam hodit ruce a nemusíš s nimi šaškovat kolem sebe), ale i pro ostatní, protože v téhle pozici vypadá člověk mimořádně ležérně a v klidu ;) A jinak: narovnat záda, nedívat se do třídy a pravidelně dýchat :)) Good luck!

  36. Ahojky vůbec nevím jak mám mamce říct až budu mít menstruaci… Nějaká rada?
    A máma mi asi před rokem koupila knihu o sexu a někdy se mě pta jestli už sem to přečetla. Vůbec nevim co mám říct…
    Plsky plsky naky rady?

    • Tak až to dostaneš, tak stačí jí to ukázat a říct: Koukej, neni to náhodou tamto!?“ Tak jsem to udělala já, je to úplně v pohodě.

    • Já osobně, když jsem dostala1. měsíčky, což nebylo zas tak dávno, až 5 dní po mých 16. narozeninách :D,tak jsem mamce prostě plná radosti řekla, že jsem konečně dostala1. měsíčky. No a ona měla prostě taky radost a bylo to. Myslím, že by ses měla naučit se se svojí mámou víc bavit a být k ní otevřenější.:) Potom budeš brát sdělení, že jsi dostala 1. měsíčky, za samozřejmost.:). No ale jestli se nechceš mámě svěřovat s takovými věcmi, myslím, že děláš chybu. Podle mě by se matky s dcerami o takových věcech měly bavit. :)

  37. ahojte,tak myslela jsem,že jsem v tom sama.Vidím že je vás hodně co se stydí.Já bohužel taky.Na základce to byl děs,třeba před tou tabulí,když se měla říkat básnička nebo prezentace..to jsem byla rudá hned.I jak jsem byla na střední tak to bylo to samé.Nu ale nejen ve škole i mimo školu třeba v obchodě,autobuse.Nu díky tomuhle jsem na základce měla málo kamarádek.Na střední už to bylo o něco lepší měli jsme fajn třídu byli tam všichni v pohodě.Nu ale teď si hledám práci a je to pro mě hrozné,protože ty pohovory jsou pro mě dost stresující i tak má s toho člověk nervy natož,když se ještě stydí.Tak snad to ale zvládnu nu nic jiného mi ani nezbývá :)

  38. Štěpánka

    Ahoj strašně moc se mi líbí jeden kluk který chodí na jednu školu hned naproti mé,líbí se mi už od minulého roku a neustále po něm koukám zkrátka jsem se do něj asi blázen a to ho ani neznám,jen od vidění když na sebe někdy koukneme,vždy ráno jezdí autobusem a občas jezdím také kvuli němu abych ho mohla vidět..hlavně můj problém je že nevím jak mám upoutat jeho pozornost aby mě oslovil,myslím si že je lepší si počkat až dívku osloví kluk né naopak ..ale říkám nevím jak udělat abychom spolu promluvili však se neznáme(příjde mi divné za ním jít a zeptat se jestli mi dá číslo,nebo jestli mi řekne ja se jmenuje ..a říct mu že se mi líbí)nevím co mám dělat ..:P

  39. Radši se té stydlivosti zbavte, nebo dopadnete jako já.
    Je mi 21, nemám kamarády ani holku a stydim se pořád i na VŠ

  40. Se stydlivostí mam problém jen když mlvim s klukem do kterého jsem zamilovana, ale když jde o nekoho dospelaka, sexy klukovi a nebo tim nejpopularnejsim klukem nemam problem. Kdyz vsak jde o NEJ mam problem se vyjadrit a usmat.

  41. Ahojte, ja se stydim uz od mala vytoupeni a tak to sem nemohla nacvicování sme byla hrdinkya jen sem videla tech moc oci co se na me divaj tak sem utekla. Vubec nevím, proc se stydím. Je to asi hlavne u tech kluků. Oslovit kluka co s emi líbí, nebo se sejit na první rande? to je pro me horcí nez smrt :( Bojím se všeho odmítnutí, trapasu a tak… je to možná tím ze mam sebevedomí na bodu mrazu… myslite ze by mi pomohl skolní poradce nebo psycholog? děkuju za odpovedi

  42. Ahoj
    Já si neumím přiznat že se mi někdo líbí je mi jenom 12 let ale mé kamarádky už měly víc jak jednoho kluka. Nedokážu si představit že bych se někdy v blízké době měla s někým líbat

  43. Já se před tím klukem, co jsem se do něj zamilovala, také stydím…..a jemu to vadí….
    On je otevřený, přátelský a optimistický a já jsem stydlivá, nepředvídatelná a realistická…. fakt se musím změnit, aby mě miloval. Nebo se více otevřít do světa a více komunikovat, ale moc mi to nejde… :-(

  44. Ahoj. Já mám se stydlivostí problém skoro všude, ale nejvíce ve škole. Pokaždé když mám přečíst aktualitu před tabulí nebo se mě učitel na něco zeptá, tak začnu brečet ani nevím proč :-( toto mi strašně vadí a nevim jak se toho zbavit. Prostě nevím co mám dělat :-(

  45. Čau všichni.. potřebuju radu.
    Kamarádka chodí už 2.-hý měsíc s klukem a je strašně stydlivá.. Pusu si dali jen párkrát a vždycky, když jí chce dát pusu ten její kluk skloní hlavu a stydí se.. Chce se stydlivostí pomoct ale už také nevím jak..
    Děkuji předem :P

  46. Ahoj,
    Chtěla bych se zeptat co mám dělat, když se mi líbí jeden kluk, ale v jeho přítomnosti vždy znervózním. Někdy mě pozdraví a když pozdravím nejde mě skoro slyšet. Děkuji předem

  47. Já se zas stydim nejvíc před rodiči. :( co dělat?

  48. Stydím se hrozně moc před rodiči…

Napsat komentář

Tvůj email nebude zveřejněn.Povinné pole jsou označeny *

*

TOPlist