Věřím si!

Věřím si!
Ohodnoťte můj článek

Sebedůvěra je mocná věc a pokud ti chybí, život nemusí být úplně nejlehčí, protože se to může neustále projevovat v běžným životních situacích. Někdo si zkrátka nevěří, ať už proto, že takový prostě je a narodil se jako nedůvěřivé a o sobě pochybovačné stvoření a někdo o svoje sebevědomí přišel, ať už vinou svojí vlastní nebo ostatních lidí. A přitom je to tak důležitá věc, která nás může jak pozitivně, tak negativně ovlivnit – záleží jen na tobě, jak moc sebevědomá jsi a jak moc se tím necháš ovlivnit.

Když ztratíme sebevědomí v průběhu života, je to určitě hrozně nepříjemné a já osobně bych to nikomu nepřála. Může to být ať už šikanou, zesměšňováním nebo ošlivými „vtípky“. I malá zmínka o něčem, v čem si nejsme úplně jistí, nám totiž může sebedůvěru pořádně podkopat a začne se v nás probouzet pocit, že nejsme dost dobří, ostatní jsou lepší a ty jsi jen hloupá a ošklivá holka. Znáš tuhle situaci?

Pokud do tebe začne „rýpat“ někdo, koho sotva znáš a posuzuje tě jen podle prvního nebo ne úplně přesného dojmu, nikdy se nenech zviklat a ani o té větě „nejsem dost dobrá“ nepřemýšlej. Je to na nic a nikdy ti to k ničemu nebude. Člověk, který má neustále nutkání navažovat se do cizích lidí, je možná jen nejistý sám sebou, možná si chce zrovna na tobě upevnit svoje chabé sebědomí.

Mojí nejlepší strategií je v téhle chvíli začít uvažovat nad něčím jiným a nad takovými lidmi jen mávnout rukou, popř. si s nimi v klidu promluvit, když se jedná o něco vážnějšího. Začni uvažovat nad něčím hezkým, co o tobě někdo v poslední době řekl. Možná tvůj idol se na tebe hezky usmál, možná ti tvoje kamarádka věří tak, že ti řekla nějaké tajemství, možná tě rodiče pochválili – to jsou chvíle, které stojí za připomínání – hlavně, když jsou od lidí, kteří tě dobře znají. Navíc – ne každý musí milovat každého, ne všem se můžeš zavděčit.


Místo toho, abys přemýšlela, co je na tobě špatně a hledala na sobě svoje nedostatky je nejlepší napsat si na papír svoje přednosti, co se ti na tobě tak líbí a co ostatní chválí – možná máš krásné oči, hezkou postavu, dokážeš udržet tajemství, jsi tolerantní nebo usměvavá – na každém se dá najít nějaké velké plus a i když si myslíš, že na tobě žádné není, zamysli se a odhoď pryč tu sebelítost, nízké sebevědomí a názory ostatních a zkrátka – zkus něco najít!

Často ztrácíme sebedůvěru, když nejsme přesně takoví, jako ostatní – to se pak necítíme dobře. Všechny tvoje kamarádky už mají (nebo měly) kluka a ty jediná ne. Co teď? Máš zákaz začít si myslet, že kluka nemáš, protože nejsi hezká nebo chytrá, tak to přeci vůbec nemusí být. Možná jsi ještě nepotkala toho pravého, možná ještě nejsi připravená a nebo jsou tvé kamarádky ochotné jít do vztahu s kýmkoliv, jen aby se cítily dospělé – ne vždy je situace tak špatná, jak se ti jeví. To je důležité si připomínat.

Buď na sebe pyšná, nauč se být se sebou do určité míry spokojená – často ti to může přinést krásné chvíle bez trápení a zbytečného pochybování.


 

9 komentářů

  1. Moc pěkný článek, přesně jsi to vystihla. To já jsem o sebevědomí přišla. Jsem introvert, takže tichá, nespolečenská, prostě úplný opak všech těch ostatních ukecaných puberťáků. Na základce to bylo ještě dobrý, bylo nás tam málo a všichni jsme si důvěřovali a bavili se spolu. Ale když jsem v šestý třídě přestoupila na gympl, prostě jsem neuměla zapadnout do kolektivu. Mlčela jsem a seděla v koutku. Všichni se na mě dívali jako na mimozemšťana a tehdy jsem o sobě začala pochybovat. Co je se mnou špatně? Proč jsem jiná? Prostě sebevědomí bylo fuč. Teď už je to o poznání lepší, protože jsem se smířila se svojí povahou a začínám se mít ráda. Tenhle článek mi pomohl, díky :-)

    • Úplně mi připadá, jako bych to psala já. Mám úplně stejný problém, ale už se s tím docela začínám vyrovnávat. A článek mi taky moc pomohl. :)

  2. Krásný článek Luci, myslím, že by jsi měla častěji psát o něčem takovém, nemyslím jen o seběvědomí, víš jak to myslím :) Ještě jednou krásný článek :)

  3. Já šikanu zažila. Zažila jsem i posměšky které spěřovali na můj vzhled.
    Tím jsem zratila své sebevědomí, říkala jsem si jak jsem strašně ošklivá, jak jsem nemožná a různě.
    Ale potom vše skončilo a hodně lidí mi říkalo jak mám krásné oči, a jak jsem celkově hezká holka s hezkou postavou a že se nemám rozhodně za co stydět. I tím že jsem si začala všímat kluků na ulici, kteří se na mě usmívali, volali na mě…

    Tím jsem si sebevědomí získala zpátky a věřím si.
    Ani už si o sobě nemyslím že jsem ošklivá. Možná to teď bude znít namyšleně, ale jsem se svým vzhledem spokojená a myslím si že jsem docela i pěkná. Vždyť by si to měla myslet každá dívka že je svým způsobem pěkná ne? :) Každá má na sobě něco, co je hezké a vyjímečné :)

    Tenhle článek se ti moc povedl Mers! :)

  4. pěkný článek, žádný tuctový kecy jako v Bravu a podobných patlaninách:). Tento článek může někomu aspoň trochu pomoct

  5. dokonalý článek Mers..moc se povedl :)

  6. Občas mi dokážou sebevědomí pěkně srazit téměř dokonalé holky, které často potkávám na ulicích. Prostě ráno se upravím a připadám mi, že mi to sluší, ale potom se objeví někdo takhle perfektní a já si připadám špatně…
    Ale nedá se říct, že nemám sebevědomí. Dřív mi na sobě některé věci vadily, třeba bledost nebo to, že jsem drobná, ale teď už se mi to líbí :)

  7. Ahoj Luci, myslíš si že je ve vztahu velký věkový rozdíl 5 let?? me je 15 a jemu 20??

    • Ahoj, záleží na konkrétní situaci, na konkrétních lidech a i na jejich okolí. Někdo je vyspělejší a může si dovolit chodit se starším člověkem, ale jsou i případy, kdy to nevydrží. Každopádně – pokud se máte rádi, nevidím v tom nějaký extrémní problém.

Napsat komentář

Tvůj email nebude zveřejněn.Povinné pole jsou označeny *

*

TOPlist