Výlet do pražské ZOO Zatím bez hodnocení.

Hrozně dlouhou dobu jsme s Tomášem plánovali výlet do ZOO a protože jsem potřebovala zajet do Prahy něco si zařídit, dali jsme to dohromady a jeli. Nutno říct, že v pondělí nebylo nijak úžasně co se týče počasí, párkrát nám zapršelo, naštěstí to ale byly rychlé přeháňky, jinak bylo cca 17 stupňů, což nebylo tak hrozné – určitě lepší než tam pár hodin chodit ve třicetistupňových vedrech.

Doma jsme si vytiskli mapu celé trasy a vše si tam vyznačili, abychom doopravdy obešli všechna zvířátka. Možná to byla chyba, protože tak dlouho už mě nohy nebolely a když jsme šli domů, už jsem myslela, že si lehnu na chodník a počkám než mě někdo nedonese do postele. Ale na druhou stranu – viděli jsme všechna zvířata, která jsme vidět mohli, takže paráda!

Asi nejvíc jsem se těšila na lachtany a jejich cvičení ve dvě hodiny. Bohužel, zrovna jim čistili bazén, takže jsme neviděli ani cvičení a ani lachtany. Alespoň kočičky (kočkovité šelmy) jsme viděli všechny a z toho jsem měla velkou radost, protože tygry, lvy, gepardy a levharty mám moc ráda – je na nich něco nebezpečného, ale přitažlivého – jsou to vážně krásná stvoření.

U žiraf jsme se zúčastnili poměrně zajímavé přednášky o jejich životě a viděli jsme sklípkana, hady, pakobylky, kundlanky a další zvířátka z kterých mi jde mráz po zádech (ale když je mezi námi sklo, tak jsem relativně v pohodě). Na ostrově lemurů jsme byli doopravdy mezi lemury, kteří si tam volně pobíhali, což je super i když působili docela divoce, takže jsme je raději nehladili. Lední medvědi měli dobrou náladu, takže se tam potápěli, plavali a hráli si s míčky (děti dostávali záchvaty smíchu) a tygři byli jako po anestezii a jen bezvládně leželi, jak můžete vidět na obrázcích dole.

Tomáš se byl poté ještě podívat na rozhledně, já jsem samozřejmě zůstala dole a likvidovala svačinu. Jinak byl výlet hrozně fajn, pořídili jsme spoustu fotek a hodněkrát se nasmáli. Pokud se doma nudíte, určitě doporučuju vyrazit do ZOO a okouknout zvířátka. Ale pěkně prosím – neopírejte se o jejich skla a neťukejte na ně. Upřímně chápu, když to dělají malé děti, aby si jich zvířátka všimla, ale dospělí lidé by to podle mého dělat neměli. Bohužel, jak jsem se přesvědčila, ne vždy se chovají jako dospělí – snad každý druhý tam měl potřebu na kočičku zaťukat, což mě neuvěřitelně vytáčelo (potom odkud to ty děti mají).