Se zpožděním, ale přeci jen, dnes uveřejňuji úplně první Čtenářky píší. Zadané téma bylo Riziko sexu: Potrat. Dala jsem na výběr v anketě, o čem chcete psát a tohle téma mělo největší ohlas a popravdě se ani nedivím. I když se to zdá jako něco, co můžeš vidět jen ve filmu, může to potkat každou slečnu a já jsem ráda, že jste mi poslaly maily s texty. Vybrala jsem pár nejlepších, tak doufám, že se články budou líbit i vám:
Choco-Laté, 15 let
Každá zábava přináší určitá rizika, takže je samozřejmé, že i sex. V tomto případě je rizikem neplánované těhotenství, což by určitá část z nás řešila interrupcí neboli potratem. Zpravidla existují tři skupiny dívek, které se Vám tu teď pokusím představit.
První skupinou jsou dívky, které by na potrat nešly v žádném případě. Možná se sem řadíte a máte pro to své důvody. Já k této skupině nepatřím, tudíž uvedu důvody mých kamarádek. Jelikož chodím na církevní gymnázium (katolické), tak se v okruhu mých přátel vyskytuje spousta dívek, kterým jejich víra, ale mnohdy i osobní přesvědčení neumožňuje podstoupit interrupci. Většinou uvádí důvod, že by nemohly přece připravit zatím nenarozené děťátko o život a přijde jim to nemorální.
Další skupinou dívek jsou ty, které by na potrat šly kdykoliv, kdyby neplánovaně otěhotněly. Důvody mají většinou takové, že by neměly dítě jak finančně zajistit a nejsou připravené dítě vychovávat. K této skupině dívek se ale já též neřadím.
A kam se tedy dovoluji řadit? Do skupiny, která by šla na potrat jen za určitých podmínek. Mezi mé podmínky patří to, kdyby mě někdo znásilnil nebo v případě, že by děťátko muselo podstoupit riziko, že by bylo po narození vážně nemocné. A co bych dělala, kdybych někdy se svým budoucím přítelem otěhotněla neplánovaně? Dítě bych „donosila“, porodila a dala ho zřejmě do péče jeho novým adoptivním rodičům, kteří by se o něj mohli dobře a s láskou starat, protože bych si přála aby mé dítě mohlo mít kvalitní výchovu a rodinné zázemí. Ale každopádně bych chtěla nejdřív znát postoj přítele k mému rozhodnutí.
Musím však uznat, že toleruji všechny názory, které mají dívky na potrat, ale můj osobní je ten, jež jsem uvedla. Je to čistě každého osobní věc, jestli by interrupci podstoupil nebo ne a proto jsem ráda, když se najdou dívky, jež tolerují názor jakýkoliv. A co si o tomto riziku myslíte vy? Myslíte si, že jsem dívky rozdělila do nesprávných kategorií nebo, že dokonce žádné takové skupiny neexistují? O.K., proč ne ;). Děkuji za přečtení článku a moc se těším, až se dočtu názory ostatních, třeba i na jiné téma :).
Berra, 15 let
Když jsem si přečetla toto téma, napadlo mě: Proč jen jsou někteří lidé takový, že se nechrání a pak jednoduše „zabijí“ nový život?
Ale co když se ten „někdo“ chránil a i tak se mu „to“ stalo, anebo byl znásilněn, popřípadě ho k potratu dítěte donutily okolnosti nebo rodina?
Říkávám si: Kdyby se něco takového stalo mně, co bych udělala: Nechala bych si to malé děťátko, anebo bych šla na potrat? Myslím, že v mém případě by to bylo určitě to první. Dle mého názoru by neměli děti pikat za hříchy svých rodičů. Ale samozřejmě záleží i na tom v jaké situaci člověk je: jedná se o sexuální zneužití, nechráněný sex nebo vlastní hloupost. Nevím, zda-li bych si nechala dítě někoho kdo mně znásilnil. Co myslíte vy?
Co ale obnáší samotný nechráněný sex a následný možný potrat?
Rady:
• Nebuďte chráněny jenom jedním způsobem (kondomem) ale i antikoncepcí.
• Nebojte se zajít ke gynekologovi (gynekoložce), těhotenský test nemusí být 100%.
• Když se vám něco takového stane, a je vám méně než 18 let, nebojte se to říct rodičům, i kdyby byla reakce jakákoliv. Většina rodičů vám pomůže se „správně“ rozhodnout.
• Pokud vám nebylo ještě ani 15 let a vy jste „ v tom“, anebo jste byli znásilněny (násilím přinuceni), řekněte to policii! Uvědomte si, že takové věci se musí řešit.
• Neovlivňujte se okolím ale svým srdcem, a co se věřících týče tak i svou vírou. Ty budeš, ta co bude dítě nosit pod srdcem.
Následky:
• Potrat je psychicky velice vyčerpávající záležitostí, někteří lidé mají poté velké výčitky svědomí, někdy se až psychicky zhroutí. A proto: vždy si vše pořádně promyslete! Sepište si pro a proti.
Na konec bych chtěla říct, že se sexuálním stykem není kam spěchat. Vyberte si toho pravého a čekejte na správnou chvíli a hlavně na správný věk! V životě uděláš spoustu chyb, tak nepřipusť, aby třeba tahle byla další a třeba i tou největší.
Korny, 13 let
V dnešní době se o tomto tématu hodně mluví, taky proč né že? Mnoho mladých dívek, ale taky těch starších žen podstupují potrat, protože dítě nechtějí nebo se o něho nedokážou postarat. Hodně mladých slečen začíná ze sexuálním životem poměrně brzy a když se stane taková „nehoda“ berou to jako jediné řešení. Podle mě by se ale všechny ty ženy měly pořádně zamyslet nad tím, co chtějí podstoupit. Přece existují i jiné způsoby jako adopce, nebo pěstounská péče. Někdy se stává, že když žena podstoupí potrat, tak už nemůže mít další děti. Potrat je v podstatě zabití dítěte, ano hodně lidí to tak nebere, ale je to tak. Já bych potrat určitě nikdy nepodstoupila, a kdyby ano, vyčítala bych si to do konce života, jako většina matek.
V ČR bych potraty povolila tak do druhého – třetího měsíce, nevím, jestli bych je zakázala, jestli žena dítě nechce je to na ní, ale jsou i jiné způsoby, jak jsem uvedla už výše.
Mně je těch všech nedonošených plodů líto, určitě by si zasloužily žít se svými rodiči. Ale co už…nic s tím neprovedu i kdybych se třeba rozkrájela. Takže holky, pokud chcete, podstoupit potrat POŘÁDNĚ si to rozmyslete, určitě se najde nějaké jiné řešení. Tak hodně štěstí.
Speedy, 16 let
,,Potrat je ukončení těhotenství zánikem embrya nebo plodu před porodem…‘‘ – takto definuje potrat Wikipedia. A co si o něm myslím já?
Když to vezmu z pohledu jiných, tak nikoho kvůli tomu neodsuzuji. Záleží na situaci v jaké dívka či žena je. Pokud není finančně zajištěná, není na rodičovství připravená, podstoupí interrupci kvůli zdravotnímu stavu nebo dítě prostě nechce, tak pořád je to jen její věc. I když je pravda, že v dnešní době je tolik druhů antikoncepcí a tolik možností jak neotěhotnět, někdy se to prostě stane.
A když bych to měla vzít z pohledu, že by nám s přítelem selhala ochrana a já byla těhotná. Šla bych na potrat nebo ne? Jednoznačná odpověď – nešla. I když vím, že by to nebylo jednoduché. Musela bych přerušit studium a plně se věnovat miminku, ale i tak bych svoje rozhodnutí nezměnila. Navíc mám hodného přítele, a když jsme se spolu na toto téma bavili, řekl mi, že by mě v tom nenechal.
Popravdě, kdybych interrupci podstoupila, tak předem vím, že by mě celý život tížila myšlenka, že jsem zabila dítě – MOJE dítě.
Jupíjej, děkuju moc Mers za zveřejnění mého názoru(článku) ;))
Tvůj článek na ,,Potrat“ se mi líbí. ;)
P.S.: Mers, napsat článek na tohle téma jsem nenapsala, ale doufám, že na příští téma ho napíši! :)
Děkuju moc! :)
Tvůj článek se mi líbí. Myslím, že je to napsané objektivně a přesto, že uvádíš svůj názor, nikomu jej nevnucuješ. Jinak si myslím, že tuhle tematiku vidím podobně jako ty. :)
Děkuju, to jsem ráda, že to vidíš podobně ;)
Máš moc pěkný článek. Moc se mi líbí, protože nikomu nevnucuješ svůj názor a tak……
Děkuju moc ! :)
Také se mi líbí tvůj článek a chci se tě zeptat máš blog? Pokud ano dala bys mi adresu?
Moc děkuju za zveřejnění :)))
moc hezký články škoda že sem svuj nestihla poslat protože sem měla zaracha a taky mě mrzí že žádný článek nepopisuje přirozený potrat ja sem neco takoveho ve svem okoli zažila, škoda že to už si nepřečtete :(
Tak ty články jsou úžasný. Taky jsem se pokusila něco napsat, ale asi na to nemám geny. Holky to mají moc pěkný. ;)
Musím říci, že se Vám články opravdu povedly slečny, jeden lepší než druhý :))
Chválím článek Choco-Laté ;) Moc se mi líbí, že respektuje ostatní názory na potrat. Mně je sedmnáct a na potrat bych šla.
Děkuju moc! :))
Nevím nevím, na potrat mám podobný názor, jako napsala autorka u prvního ,, článku “, ale to, zda Vás někdo znásilní… Znásilnění je násilím donucený sex, ano, ale dá se tomu zabránit, opravdu. Zní to možná hnusně, neuvěřitelně, ale dá se zabránit nechtěnému sexu. Jenže holky to v tom nejhorším potom vzdají, raději přežijí tu chvilku utrpení a potom končí v psychiatrických léčebnách s velkým bříškem … Nevím, jak jinak se k tomuto tématu vyjádřit …
Nevím co bych dělala , protože mi na mém studiu moc záleží …..
Každá z holek má svůj vlastní osobitý názor. To se cení. :)
Články super, bavily mě číst :). Já bych na potrat šla, ale jen z nějakých důvodů. Třeba finanční situace, studium… Protože kdybych si dítě nemohla nechat a dala bych ho k adopci, asi by nemělo skvělej život jaký bych si pro něj přála… Je to hodně složitý no :/
Je to hezky napsané ;)
Já bych si dítě kdybych byla tehotná asi nechala i když bych z toho byla docela spatná kdybych to díte mela ze znásilnění. Protože trauma z toho má človek už napořád. Rozhodne bych se chránila nejsem uplne blbá ale kdybych byla znásilněná nebo tak, nechala bych si díte i kdyz její táta by byl nějaký hajzl který utíká pořád na svobode a zneužívá další dívky. Ale nechala abych si ho. Protože to děťátko za to nemůže. A až by bylo věší, rekla bych mu, jak vlastne přišel na svět ale vysvetlila bych mu, že ho mám strašně moc ráda i kdyz nebyl plánovaný zrovna v tu dobu.
Snad se mi ale nic takovéh nestane a ostatním dívkám taky ne. Snad bude znásilňování méně a méně i kdyz k uverení to moc neni :/
Nevím proč, ale mám pocit, že si většina těchto dívek nedokáže ani představit jaké to je vychovávat v 15ti – v 17ti díte – v tomto věku bych si určitě dítě nenechala. Je mi 16 mám přítele 19 (ano už vydělává), ale já nyní nastupuji do prváku a kdyby se nám stala nehoda a já byla v tom? Přemýšlela jsem o tom hodněkrát a přijde mi hrozná myšlenka mít v tomto věku dítě – skutečně si nepřipadám připravená na to, abych dítě vychovávala… ani netušíte jaký problém mi dělá hlídat třeba celý den svojí roční sestřenici – je to únavné jak fyzicky tak psychycky…. Takže ano, já jsem pro potrat….
Také si myslím, že moje sestra – je jí 19, příteli 25 – ona jde na vysokou on vydělává by taky šla nejspíš na potrat – k vůli tzv. kočičí nemoci by se jí mohlo narodit slepé dítě…
Je spousta možností, kdy je potrat lepší…
Děkuju Mers za uveřejnění mého článku :D Všechny články jsou moc pěkné a těším se na příští témata :)
Ja bych na potrat sla urcite, zvlast v teenagerovskym veku. Myslim si, ze dite ma pravo na poradne vyspele rodice, ne na nejake deti, co nemaji predstavu, do ceho jdou. Prijde mi, ze nechat si dite je v tomto veku nezodpovednejsi, nez si ho nechat.
Je to sice všechno moc hezké, ale všechno se točí jen kolem „co kdyby“. „Kdybych byla těhotná, dítě bych donosila, porodila, a dala ho k adoptivní péči“ – Fakt? Myslíš, že je jednoduché 9 měsíců ho v sobě chovat, cítit pohyby, vidět bijící srdíčko na ultrazvuku, a nakonec po porodu jen tak potlačit mateřské pudy, a dítě prostě dát pryč? To si myslíš možná teď. Kdybys nedejbože v té situaci byla, věř mi, že si to rozmyslíš. STejně jako nějakých 90% holek, které si usmyslely, že nechtěné dítě dají po porodu do adoptivní péče. Jsem skoro ve třetím měsíci těhotenství, je mi 21 let, bydlím u rodičů a konečně jsem po dvou letech tápání našla práci, která mě baví. Stálého partnera nemám, nikdy jsem neměla potřebu se vázat. Jenže sex je fajn, proto jsem to řešila tzv. „kamarádstvím s výhodami“. Otce dítěte znám už víc jak rok, ale opravdu to není člověk, se kterým bych chtěla založit rodinu. Proto jdu na potrat. Životní styl, jaký vedu, by nebyl pro miminko nic dobrého. Stejně jako moje nedostačující finanční situace. Co je lepší? Jít na potrat a zabít TO něco (tomu se ještě nedá říkat dítě, nebo člověk…), co by jinak strádalo, nebo v jiných případech bylo vláčeno po kojeneckých ústavech a dětských domovech? Holky, PROBERTE SE! Je sice fajn, že nad tím přemýšlíte, ale dokud se v té situaci neocitnete, nevíte nic a všechno „kdyby“ je zbytečné a nepřísluší vám kohokoli soudit, ani mě ne…
Ahoj holky !
Jen vám touhle cestou chci zdělit,že potrat je BLBOST..
Je mi 20 před půl rokem jsem podstoupila interupci. Sobecky a bezcitně jsem se rozhodla ,že me dítě se nenarodí. Vlil na tom měla i má „tchýně“ . Poslechla jsem ji i když si to my rodiče nepřáli abych šla na potrat.
Ze začátku ok nedávala jsem tomu váhu řekla jsem si joo život jde dál ale omyl !
Postupem času to na mne dolehlo výčitky ze svého činu byly každodením chlebem. Pořád jsem měla to mále stvoření z ultrazvuku před očima a do teď toho hořce lituji ! V hlavě se mi linou myšlenky tipu byl by to chlapec či děvče ?! jak by asi vypadalo !?!. Je mi ze mě na NIC !!! Jak jsem mohla !!! Pořád brečim je mi zle z toho co jsem provedla ZABILA JSEM SVÉ DÍTĚ ! ..
A teď ??? Je mi 20 mladí krása život před sebou, ale má to malý háček UŽ NIKDY NEBUDU MOCT MÍT DĚTI !!! Jsem neplodná už nikdy neporodím dítě ! Nikdy už nikdy ! ..
Proto vás prosím NEDĚLEJTE TO budete litovat holky probuďte se !!!
Vím, je to na tobě tvůj život tvoje chyby tvoje věc .. Ale zamysli se co to obnáší může se ti stát to samé co mě .. Hm tak co podstoupíš to riziiko ?????????
Verča
Hodně s tebou souhlasím a proto je taky hodně duležitý dbát na „prevenci“ kondom, antikoncepce kdyžtak koupit ten prášek pro případ že by třeba koondom prasknul nebo tak.. Jenže když je holka zbouchnutá v 15 tak to zase chápu že si to nechá vzít ale já bych nikdy nezabila sví dítě protože mi to nědo řekne, jde o to že k tomuhle prostě musí mít člověk důvod typu nemůžu si to dovolit finančně apod. takže je přesně jak ty řikáš dobré si i vše promyslet:)
Já bych si to dítě vzít nenechala. Asi je to jednoduché to takhle říct, když to nemusím řešit, ale myslím, že bych si ho nechala. Asi je to tím, že mám docela silný mateřský pud, i když je mi teprve patnáct. Zkrátka se musím o všechny starat – je to taková moje potřeba ;). Vím, že srovnávat občasné hlídání roční a tříroční sestřenek a péče o mimino je docela blbost, ale i tak. Taky si myslím, že by mě v rodině podpořili, protože taťka už chce být dědeček :D… No, je to s nadsázkou, samozřejmě, ale i tak. Mamka by z toho asi nadšená nebyla, když jsme se o tom bavily, říkala, že bych si dítětem ve středoškolských letech zkazila život. Každopádně si myslím, žr pokud by to dítě nebylo nemocné, tak bych si ho nechala.
Nemám nic proti potratům, ale já bych na něho asi nešla. Myslím, že bych si to vyčítala do konce života…
Ale znám jednu holku – no spíš znala jsem. Teď je jí devatenáct a na potratu už byla několikrát. (Dobře, možná jen dvakrát, ale zk rátka více než jednou) A o jen protože je nezodpovědná…:/
Podle mě je tolik možností spolehlivé prevence, že pokud si dáváte pozor, tak většinou neotěhotníte. Ale chápu, že občas se to nějak nepovede… Každopádně, ať si každý dělá, co chce, ale hlavně, aby si to stokrát promyslel, aby toho pak nelitoval…
Diskuze je uzavřena.