Že většina filmů (samozřejmě mám na mysli fantasy aj.) nemá s realitou co dočinění víme snad všichni. Když se po filmovém plátně producíruje Medvídek Pú a Ijáček je smutný, že ztratil mašličku na oháňce, všechny víme, že to není skutečné, přesto se v určitých chvílích motivy a myšlenky filmů dokáží dostat pod kůži a pořádně nás potrápit.
Víte co konkrétně myslím? Samozřejmě – mám na mysli romantické, přeslazené filmy, kde je láska pravá, věrná, nesmrtelná a samozřejmě až do smrti. Takových filmů je v současné době dostatek a není divu, že to producenty a režiséry stále baví točit. Vždyť většinu z nás to baví a tak tyhle slaďáky prostě milujem.
Jenže i tyhle filmy, u kterých se můžeš skvěle odreagovat, zasnít se a přenést se do jiného světa, mají svoje zápory a pár důvodů, proč není dobré brát je úplně vážně. Dáme si za příklad upíří sérii Twilight, která se stala velmi slavnou právě díky nehynoucí lásce Belly a Edwarda.
Zásada číslo jedna: Je hodně nepravděpodobné, že na velkou lásku narazíš hned napoprvé. To je v takovém filmu často dost běžné – mladá holka, zamilovaná do upíra, v podstatě si prožila minimum vztahů a hned narazila na toho „pravého“. Věř mi, že je to blbost! Můžeš vystřídat dva, tři, čtyři nebo ještě více partnerů než narazíš na někoho, kdo ti za to vážně bude stát. Takový je prostě život – ne vše jde na poprvé a nemusíš si vůbec zoufat, pokud ti bude dvacet a ty stále nebudeš nikoho mít nebo prožiješ hromadu neúspěšných vztahů.
Zásada číslo dvě: Edward Bellu miloval naprosto bláznivým způsobem, stejně tak ona jeho. Neustále se na sebe usmívali, neustále byli spolu, neustále si říkali, jak se milují – ano, tak tohle je blbost druhá. Na začátku vztahu je normální, že jste úžasně zamilovaní, pořád si píšete, vyznáváte lásku, on tě pořád chytá za ruku, ale nic není věčné a časem to prostě ochabne – u někoho víc, u někoho méně a nemusí to přeci vůbec znamenat, že už se nemáte rádi. První měsíc vztahu vypadá jinak než když se podíváš na pár, který je spolu pět let a na tom není nic zvláštního. Navíc – já za sebe říkám, že tohle „přeslazené“ chování by mě za chvíli začalo asi lézt na nervy, tobě ne?
Zásada číslo tři: Až do smrti? Ano, spousta manželství a vztahů vydrží spoustu let, často až do stáří a do konce života. Je ale potřeba tomu dát čas a hlavně: Najít toho pravého a nespoléhej na to, že se objeví za prvním rohem. I ty se musíš trošku snažit, nesmíš být pořád zavřená doma. Čas je v lásce strašně důležitý a i když to nevydrží, nestojí to za ubližování ani za nic tak šíleného. Je to jen další příležitost, jak si najít někoho lepšího a užít si těch pár chvilek, kdy máš pokoj od kluků a vztahů.
Zásada číslo čtyři: Když Váš vztah nevypadá jako ve Stmívání, znamená to, že tě nemiluje a jsi mu úplně lhostejná? Ha! Kdyby to vážně tak bylo, pravděpodobně bychom zůstaly všechny až do smrti samy s plným bytem koček. Jak už jsem psala v bodu výše, první měsíce je bláznivá láska normální, ale pokud jsi spokojená a jediné, co tě trápí bude to, že ti 28x denně tvůj miláček nevyznává lásku, přece není nic hrozného. Často je důležitá komunikace a pokud máš vážně strach z toho, že už tě nemá rád, bude nejlepší se ho na to zeptat.
Stmívání, Upíří deníky – filmy a jiné knížky, které nám ukazují vztahy naprosto dokonalé, plné vášně a lásky prostě nejsou nic, čím by ses měla řídit. Je pěkné se na ně podívat, udělat párkrát „ááách“ pokud tě to baví, ale stejně jako u Medvídka Pú je nutné uvědomit si, že to jsou všechno filmy a realita se tam často odráží doopravdy minimálně.
Svatá pravda, snad to některým holkám otevře oči.
Súhlasím s Ell. Niektoré dievčatá zažijú jedinú lásku a po jej konci si myslia, že už nikdy nikoho nenájdu. A pritom majú 14-15 rokov. Niekedy nad tým len prevrácam oči, ale ono je to skutočne tak. Skutočne sú dievčatá, ktoré si mýlia film so skutočnosťou. Je dobré, že si napísala takýto článok, páči sa mi, že si porovnala film a skutočnosť. Láska nie je sladká, sladké sú sladkosti. Láska je cit, ktorý často mení podobu a nemôže byť stále rovnaká. Ešte raz, pekný článok. :)
S pozdravom Brunette
Ano, ano… Popravdě, taky jsem taková byla. Naštěstí jsem si uvědomila, že jsou i důležitější věci. Na co bys měla kluka, když bys ho neměla s kým drbat? :D
Já nesnáším Stmívání, pro mě je to hrozně přeslazený a není tam žádnej humor. Jasně, někoho to může bavit, ale čeho je moc, toho je příliš. Plně s tebou souhlasím :)
Jo, láska není taková, jakou nám ji filmoví režiséři předhazují… Ale doufám, že tu je, že existuje, protože na vlastní kůži jsem se o tom zatím nepřesvědčila.
A to je na tom to nejsmutnější.. Že se to nejspíš nikdy nestane. Ale přesto sníme o princi na bílém koni, který bude tyhle body ignorovat a lásku nám bude vyznávat, ne 28x, ale 30x za den!
Chjo.. představy jsou stejně nejsladší… a pak přijde realita.
Krásně napsaný článek, Mers. S filmem se musí počítat, že tam té reality okolo lásky bude málo.. Takže pak průser je, když ta slečna (co se na něj dívala) je trochu naivní, a myslí si, že to takhle je i ve skutečnosti :/ Jako s pornem (to byl příklad, ale je to tak :D :D).
Mers, tenhle článek je jeden z nej je o filmu a i rady. Jsi skvělá,
moc ráda chodím na tvé stránky. Tvoje velká čtenářka Anett
Je to pravda, ale dovolila bych si nesouhlasit s tím prvním bodem. Né vždy to tak musí být, narazit na toho pravýho můžeš už na poprvý. Moje teta a strejda jsou spolu od puberty a pořád jde z nich cítit ta láska. Jinak samozřejmně souhlasím.
Určitě – jsou takové případy, ale napsala jsem tam, že jich je doopravdy minimum a holka nemůže dělat skandály a být v depresi kvůli tomu, že jí první vztah nevyšel, nemyslela jsem to zas tak obecně na všechny:)
Hned jak jsem viděla něco o Ijáčkovi, musela jsem číst dál, protože mě to opravdu pobavilo a vzpomněla jsem si na staré časy;) Tenhle článek mi docela pomohl, protože nedávno jsem zhlédla docela drsný horor, ale film je jen film.
Nemyslím si o sobě, že jsem holka, co něco čeká.. jako něco romantického. Připadají mi fajn i jiné věci, nemusí to být nutně na louce pod oblohou plnou hvězd. Pěkný článek, donutilas mě ho dočíst do konce:)
Velmi pěkný článek, musím s tebou absolutně souhlasit.
Ano, taky jsem ještě před rokem, dvouma taková bývala. Když se ale teď na tím zamyslím, ani by mi takový vztah prostě nevyhovoval. Samozřejmě se na romantické filmy, popř. romantické komedie ráda dívám, ale už se snažím odlišit filmový děj o reality. Je pravda, že je mi teprve pár dní 14, takže na nějaký „pořádný“ vztah mám podle některých ještě čas. :)
I když, občas není tak špatné se zasnít, ale všeho s mírou ! :)
Mám problém s chalanmi:vôbec ich ale nepriťahujem.Úplne som sa zmenila a nikto ma zatial neoslovil!Čo mám robiť?Prosím poraťte mi!
Ahoj no mám tu jeden nesouhlas k tý první zásadě.. myslím, že je možný, aby to vyšlo hned napoprvý. Třeba moji rodiče.. u nich to tak bylo..;) Je to jenom názor..;)
Ahoj,
určitě s tebou souhlasím, že to možné je – ale není to zrovna nic dvakrát obvyklého:)
já mám ráda romantické filmy jsou hezké, ale pak jsem z nich dost mimo a vyčítám si proč to takové není doopravdy, taky bych si to takové představovala ,ale realita je jiná tam to prostě nejde
Já znám holku, která měla taky příšerně romantický život :) Je to moje sestřenka. Když jí bylo asi tak 13, chodila s jedním klukem. Po roku (!) se rozešli. :( Sestřenka i on měli mezi tím asi tak 10 dalších „lásek“. Pak se ale jednou zase znovu potkali – po osmi letech! :) No a dali se zas dohromady. Teď sestřenka čeká dítě… :)
Dokonalé vztahy?! Chm… Co takhle Vampýrská Akademie, když už jsme u těch upíru? :D :D :D Rose a Dimitri… Jo… Určitě dokonalý vztah!!! – myšleno ironicky samozřejmě a vztah Eleny a Damona, nebo Eleny a Stefana nebo Care a Stefana taky nebyl dokonalý!!!
Diskuze je uzavřena.