Můj život s Turkem

Dnes jsem se rozhodla nechat vás trochu nahlédnout do mého soukromí. Bydlím totiž s Turkem, žiju s ním, jsem s ním vdaná a mám s ním dceru:-) No a pro spoustu lidí jsem za exota a za blbku. Určitě mě přivazuje k topení, musím nosit šátek, bije mě a chodím sto metrů za ním. A jak to všechno teda je?

manželství s turkemS Milým jsem se neseznámila ani na seznamce, ani mi na Facebooku nenapsal, že mám krásný oči, ani mě nebalil jako animátor v hotelu. Přišla jsem v Itálii do baru na víno a on mě obsluhoval. Pak jsme se dali do řeči, zašli na procházky, jeli na výlet do Verony a když jsme se podepisovali na zeď pod balkon Julie, bylo jasno – jsem zamilovaná:-)

Že jsem si ho nakonec vzala, rozhodl asi i fakt, že jsem před svatbou nepoznala jeho matku. Hahaha. Rodina bydlela v Turecku, on v Itálii. Jeho rodiče jsou trochu oříšek, měli snahu mi kecat do života, ale určila jsem si mantinely hned zkraje, takže to buď vzdali, nebo pochopili a je klídek.

Teď letos to bude pět let, co jsme spolu. Prošli jsme si dobrým i zlým, ale pořád se milujeme. No a jak to u nás vypadá?

Istanbul - TureckoBydlíme v Istanbulu, v takové tradičnější čtvrti, kde je na první pohled vidět, že jsem cizinka. Nenosím šátek, nosím kraťasy a nikdo mě tu nekamenuje:-) Mám hodně tetování, modrý oči a nosím malou v šátku. Jsem tu jako pěst na oko. Chodím do kurzu turečtiny, kde jsou holky bez šátku, se šátkem i celé zahalené, že jim koukají jen oči. A všechny spolu skvěle vycházíme, bavíme se a o přestávce spolu pijeme čaj:-)

Manžel mě nemlátí, nikdy v životě mě nepraštil, udělal by to jednou a už by nebyl můj manžel:-) V Turecku se chodí za domácí násilí do vězení, určitě to není nic přípustného ani běžného. Ženy tu určitě nemají nižší váhu než muži, i když jsou většinou doma a starají se o teplo domova. Ale nikdo je nenutí.

Jak už jsem psala, šátek nenosím. Nikdo u něj v rodině ho nenosí. Jsou muslimové, ale vždycky si se mnou dají rádi panáka becherovky u nás v lednici vždycky najdete whiskey nebo víno. Modlí se při zvláštních příležitostech, švagr se dokonce modlit neumí. Spousta turků tvrdí, jací to jsou muslimové, ale ve finále jenom kecaj.

Nikdy mě nikdo nenutil přejít na islám a i kdyby to zkusili, tak určitě nepochodí:-) Turecké děti mají občanky od narození, v TR se tam píše i náboženství, ale moje dcera má tuhle kolonku prázdnou. S Milým jsme se shodli, že my nemůžeme rozhodovat za ni, jestli bude nebo nebude věřící.

Co se zvyků týče, tak stejně jako on respektuje naše Vánoce a Velikonoce, já respektuju ty jejich svátky. A když se mi nějaké nelíbí, tak je prostě doma nepraktikujeme:-)

Můj manžel je naprosto normální chlap, který má rád zábavu, rodinu a dobrý jídlo. Rádi jezdíme na výlety, taky já jezdím za svýma kámoškama a on za svýma kamarádama. Nemá granát kolem pasu, nesnáší pomluvy a není to Arab!:-)

 

5 komentářů

  1. Zajímavý článek v dnešní době, když čtu ty hrozné titulky v novinách. Přeju ti pěkný život s turkem, jsou to šikovní obchodníci.

  2. Pro slečny jsem začala sledovat teprve nedávno, ale vůbec jsem netušila, že bys mohla žít v Turecku, Mers. Máš moc pěkné fotonávody a účesy, jsi fakt super.

  3. Kristýna Bělašková

    Ahoj.Pokud je to možné potřebovala bych mluvit soukromě.Tady je můj mail Barčo a pokud to půjde můžete se mi ozvat?kristyna.belaskova@centrum.cz

  4. AHoj..
    mám v Istanbulu také přítele. Hraje tam fotbal a občas tam za něj letím.. ale chtěla bych být s ním a on také. jen s prací je to tam moc těžké a já mám tolik otázek. tak jestli bys chtěla a já bych chtěla, ráda bych si o tom s tebou popovídala. :)
    Napiš mi prosím na e-mail buttova.jana@seznam.cz :) moc bych ráda tě poznala. Evet?.

Napsat komentář

Tvůj email nebude zveřejněn.Povinné pole jsou označeny *

*

TOPlist