Někdy jsou rodiče nesnesitelní, nepříjemní, nekomunikativní, ustrašení, často nás odmítají poslouchat a přizpůsobovat se. Stejně jako ostatní lidé, mohou mít spoustu chyb a vad na kráse – na druhou stranu mohou být hodní, starostliví a často všechny problémy s nimi může zavinit i ta největší blbost.
Protože dlouho tu nebyl žádný „výchovný“ článek, zavřela jsem se doma a řekla si, že dokud nestvořím nějaký pořádný článek na tohle téma, nikam se nehnu. A tak je to tady – ráda bych se zaměřila na téma problémy s rodiči, protože sama vím, že to často může být hodně těžké a často je domluva s našimi zákonnými zástupci až nadlidsky těžká.
Nezodpovědnost – Malé děti jsou nezodpovědné – a to není špatně, protože nemůžeme být chytří, krásní a zodpovědní už od malička, musíme se to přeci naučit. Jenže když dospíváš, měla by sis uvědomit, zda se v nějakých situacích nechováš až příliš dětinsky a bezstarostně. Pokud chceš mít doma nějaké zvířátko jako je pes nebo kočička, musíš se o něj starat, musíš mít v sobě alespoň trošku zodpovědnosti a teprve, když to rodiče uvidí a vaše rodinná situace to bude dovolovat, ti možná nějaké zvířátko koupí. Neříkám, že je to u všech rodičů – zodpovědnost je ale často důvodem, proč tě nikam nechtějí pouštět, nic ti nechtějí dovolit – když se chováš jako předškolák v pubertě, pravděpodobně se k tobě také tak budou stavět.
Neochota – Pomáhat doma je základ. Umývání nádobí, luxování, utírání prachu – já sama nesnáším domácí práce a jako dítě jsem taky často byla drzá, na druhou stranu jsem vždycky chápala, že to někdo udělat musí a že rodiče za mě platí spoustu věcí, starají se o mě, vaří, dávají mi kapesné a tak alespoň v tomhle mohu pomoci. Často hádky kvůli domácí práci za to nestojí, protože se hádáte celý den kvůli hloupému utírání nádobí, které zabere dvacet minut.
Nedodržování pravidel – Pokud ti táta nebo máma řeknou, že máš být do setmění doma, není zrovna dvakrát hrdinským činem přijít o půlnoci. Pokud se domluvíte na nějakém režimu či na určitých pravidlech, měla bys je dodržovat. Když se ti řekne: „Buď doma do tmy“, snaž se to pochopit i z té druhé strany. Jasně, musíš být doma brzo, nemůže být dvanáct hodin v tahu se svými kamarády, ale rodiče se o tebe bojí a stačí se podívat na zprávy, kde se neustále něco děje, někdo někoho unáší a myslím, že je jasné, proč tě rodiče chtějí mít brzo doma. Navíc pokud se to zkříží s tím, že o tobě vědí, že se často chováš nezodpovědně – není divu, že mají ještě větší strach.
Nechápu to! – Děti mají často neuvěřitelně velké problémy vcítit se do situace svých rodičů. Příkladem je třeba výše zmíněná situace, kdy musíš být brzy doma. Když si představíš, že bys měla vlastní dítě, vlastní malou holčičku, o kterou by ses do její puberty starala, vychovávala ji – vážně by ses o ní nebála, kdyby šla v noci ven? Bohužel, často je to také chybou rodičů – někteří jsou až moc starostliví a nedávají dostatek prostoru – v takovém případě je ale na místě domluvit si pravidla, snažit usmlouvat nějaké výhody a snažit se být hodné a zodpovědné dítě – i kvůli tomu mohou rodiče povolit a být vstřícnější.
Berte to jako první část článku. Moc dobře totiž vím, že často chybují i rodiče (a ne zrovna málo), ale jsou to přeci taky jen lidé a pravděpodobně to všechno dělají jen proto, že z nás chtějí mít slušně vychované potomky;) Na druhou stranu moc dobře vím, že ne s každým rodičem a ne v každé rodině je to ideální a často se nedá ani komunikovat – ale snaha za to určitě stojí.
Je mi 22 let, pocházím a dodnes žiji v Kutné Hoře a až vystuduju, pravděpodobně Vám budu vyrábět nebo prodávat léky (můj studijní obor je farmacie). Moje pravé jméno je Lucie, ale na internetu mě můžete potkat pod nickem Mersmerize, na který jsem přišla asi před dvěma lety, díky mé oblíbené hře Final Fantasy.
Blog na kterém se právě teď nacházíte jsem založila 14. listopadu 2010 a vznikl ze dvou důvodů. Ten první byl, že jsem se potřebovala ze všeho vypsat, informovat o tom, že tu taky jsem a druhý důvod byl pomoci ostatním mladým slečnám, které si s něčím nevědí rady. Nejsem všeznalá, nevím a nevyznám se ve všem, ale jsem učenlivá a ráda se dozvídám nové věci.
No jo.. A malejm dětem se to ani nedá vysvětlit..
Máš pravdu! :) Mě by pouštěli ven, ale já nemám skoro s kým – všichni bydlí na druhé straně města :( Ale zase se vidíme káááždýýý den ve škole – takže kdyby jsme se viděli furt, tak si začneme lést na nervy xD (i když to si občas lezem už teď :D)
Ahoj, doma pomáhám hodně, ale mamka i taťka se chovají, jako by mě vůbec neměli rádi.. mamka byla teď nemocná, a já jsem se ji jen na něco zeptala, a hned mi řekla, že jsem prý hajzl, dement atd:'( pomoc!
ty máš ještě štěstí ja to mam horší a o dost
Ahoj. Je ni 14. Chovám se zodpovědně, doma pomáhám(utiram nádobí, občas nádobí umyju, vysavam každou sobotu, a prach utiram 1x za týden stejné jako si uklizim pokoj) mohla bych pomáhat ještě víc, ale starám se ještě o nemocného králíka, ještě stiham školu a zároveň začlenění do společnosti.) Chápu, že rodiče nemají moc času pro sebe, ale to asi žádný dospělý.
Ale problém je ze mě naši nechtějí nikam pouštět. Tábory, prespani u kamosky, ….. nemohu.
A nevím jak přemluvit ke psu. Vím že bych péči o něj zvládla, zároveň vím, že by nevadilo nic s kralikem, a vím co je živý tvor, co obnáší atd.. Poradí někdo, prosím??
To máš stejné jako já!!!!!!!!
Ahoj! Je mi 12 let. Můj táta je nemocný máma se odstěhovala. Tátovi vadí když jdu s mámou ven. Nevím jestli mě pustí s mámou na koncert mé oblíbené skupiny. Doma pomáhám, mám morče o které se starám, nakupiji, vyhazuji koš, ale tátovi to nestačí. Jsem v 7.třídě a musím se oblékat podle táty. Často se hádáme, zrovna včera kvůli malé díře v sukni. Školu zvládám i když je začátek školního roku. Nervově to nezvládám. máma se s tátou o mně soudí. pomocte mi někdo. PŘEDEM DĚKUJI ZA ODPOVĚĎ.
Diskuze je uzavřena.