Dneska bych se chtěla věnovat tématu dobrovolnictví. Sama jsem začala dobrovolničit před několika lety, myslím, že šlo o nějakou sbírku hraček pro kojenecký ústav. Postupem času mě to chytlo víc a víc a teď aktivně spolupracuju s několika neziskovými organizacemi.
Spousta lidí si pod pojmem dobrovolnictví představuje to, že přispěje desetikačkou na ulici studentům s kasičkou v ruce, kteří vehementně tvrdí, že výtěžek bude použitý na koupi nového přístroje do nemocnice na dětské oddělení. A za tu desetikačku vám dají třeba nějakou kytičku, abyste si denně mohli svůj počin připomínat. Jasně, i to je způsob pomoci, i já sem tam něco přispěju, ale jelikož nemám peněz nazbyt, raději přispívám jinak, aktivněji.
Všechno začalo tak, že jsem náhodou narazila na web umsemumtam, kde dobrovolníci nabízí své služby. Já konkrétně nabízím překlady z/do angličtiny, korektury a tvorbu textů. Neziskovky na tomhle webu vypíší tzv. „výzvu“. Třeba někdo potřebuje vytvořit logo, nebo leták, tak vypíše poptávku a nějaký ochotný dobrovolník se na výzvu přihlásí a úkol splní. Za to dostane body. Já jsem takhle přišla na jednu neziskovku, se kterou spolupracuju už druhým rokem. Na tomhle webu je skvělé, že můžeš nabídnout fakt cokoliv – grafiku, překlady, PR, focení, tvorbu webu,…všechno!
Další dobrovolnickou stránkou, se kterou mám zkušenost, je dobrovolnik.cz. Přes tuhle stránku jsem dokonce našla svoje první zaměstnání v Praze! Přihlásila jsem se jako dobrovolník k realizaci jednoho projektu a už si mě tam nechali:-)
Jasně, že pomáhat se dá i jinak, než virtuálně. Co takhle stát se dobrovolníkem v nemocnici? Ne, teď nemyslím, že tam budeš třeba mýt nádobí za hezký úsměv. Napadlo tě někdy, že v nemocnicích leží děti, které se tam celé dny nudí a občas by uvítaly nějakou společnost? Proč neobětovat hodinku týdně ze svýho programu a nezajít dětem přečíst třeba pohádku nebo si s nima zahrát člověče nezlob se…? Uvidíš, jakou jim to udělá radost. Jestli tě to zaujalo, stačí, když zavoláš do nemocnice ve vašem městě a uvidíš, že nemocniční personál tvoji nabídku s nadšením přijme.
Ale nejen děti jsou vděčné za každou milou společnost. Ne nadarmo se říká, že samotou nejvíc trpí senioři, kór když jsou třeba „uvázáni“ v léčebně dlouhodobě nemocných. Takže i s nimi si můžeš zajít občas popovídat, zahrát karty, přečíst jim oblíbenou knížku,… možností je spoustu a za tu radost to stojí!
S čím mám taky zkušenost jsou pravidelné sbírky. Se třídou jak na základce, tak na střední, jsme často sbírali jak peníze, tak různé hračky/výtvarné potřeby a nosily/posílali jsme je třeba do dětských domovů. Teď jsem si s kamarádkou vymyslela, že uděláme kalendář na rok 2015 a prodáme je mezi své známé a výtěžek půjde na občanské sdružení Smíšek, které se stará o děti, jejichž rodiče jsou třeba feťáci nebo alkoholici. Nakonec se to tak rozmohlo, že jsme vybrali neuvěřitelných 9000 Kč, z čehož máme fakt radost!
Dalším oblíbeným způsobem, jak někomu pomoct, je adoptovat si dítě. Nemyslím adoptovat a bydlet s ním pod jednou střechou, ale pravidelně posílat peníze a tím zajistit dítěti vzdělání. Ne každý totiž může chodit do školy, kamarádka si takhle adoptovala černouška, který pocházel z osmi sourozenců, tatínek byl po smrti a maminka, nakažená virem HIV, žehlila lidem oblečení, ale ani tak samozřejmě nemohla poskytnout všem svým dětem možnost chodit do školy. A jen díky mojí kamarádce tenhle chlapeček do školy chodil:-) Na téhle adopci na dálku je skvělé, že ti od dítěte chodí dopisy a informace o prospěchu ve škole, ty taky můžeš dopisy poslat, včetně malých dárků, třeba pastelky, omalovánky,… Společností, které Adopci na dálku zprostředkovávají, je strašně moc, stačí zagooglovat. Nejznámější zprostředkovatel je asi Arcidiecézní charita a Centrum Dialog.
Dobrovolníka samozřejmě nemusíš dělat jenom v České republice, ale můžeš se vydat i do zahraničí! Co takhle postavit školu v Tibetu? Nebo učit angličtinu v Ghaně? Nevýhodou je, že si většinou všechny náklady, nebo aspoň většinu, musíš platit sama a mnohdy to není levná záležitost.
Suma sumárum – proč tedy být dobrovolníkem? Ze svého pohledu mi to přijde úplně přirozené a spíš mě napadá otázka – proč nebýt dobrovolníkem? Nenapadá mě jediná věc, která by od toho měla odrazovat. Nejen, že máš skvělý pocit z dobře vykonané práce, ale to, že jsi pomohla nebo udělala radost někomu, kdo to potřeboval, je skvělý!
A co ty, jsi dobrovolnicí? Poděl se o svoji zkušenost, třeba tím někoho inspiruješ!:-)
Jsem věčně optimistická, miluju život se vším, co přináší, kromě hloupých a arogantních lidí,ty nemůžu vystát:-) Bydlím v Istanbulu, živím se překlady, korekturami a psaním reklamních textů. Ve volném čase cvičím jógu, čtu, vařím a pomáhám asi 36536 neziskovým organizacím.
Jsem milovnice kávy, čaje a knížek a jednou bych to chtěla spojit – mým snem je otevřít si kavárnu, kde budu dělat dobrý kafe a kam si lidi budou chodit číst:-)
V lednu očekávám příchod nového člena domácnosti, malou Meryem, tak se na ni moc těším a jsem zvědavá, jak mě mateřství změní:-) Doufám, že ne moc, nemám moc ráda zdrobněliny, šišlání a tak, takže doufám, že se do téhle sféry nikdy nedostanu:-)
Mějte se báječně!
