Jaké to je, být tatérkou?

Pamatuju si na svoje první tetování – léto, turecká Alanye, kde jsem pracovala, byla jsem dost znuděná, a tak když jsem šla kolem tetovacího salonu, byl můj plán na dalších pár hodin jasný. Vešla jsem a přivítal mě hubený kluk, který měl tetování snad úplně všude. „Ahoj, nevím, co chci, ale chci potetovat.“ Nakonec jsem se rozhodla pro tři malé hvězdičky na levé zápěstí. V tom salonu už jsem nikdy nebyla, ale dodnes si pamatuju, co měli napsané na zdi – „Tetování je jako první sex – nejdřív nevíš, co od toho čekat, ale když to zkusíš, chceš znovu a znovu.“ A je to sakra pravda! A tak jsem od té doby do sebe nechala dobrovolně zabodnout jehly ještě několikrát. A nekončím!

A co vy holky, máte taky tetování? Věřím, že je mezi náma víc potetovaných holek než tatérek. A mě vždycky osobně strašně zajímalo, jaké to je, lidi tetovat. A od té doby, co kamarádím s Hannah, už to vím. A některý věci mi přijdou zajímavý, proto jsem tuhle šikovnou holčinu vyzpovídala, abych tatérský svět přiblížila i vám!

Hani, jak ses dostala k tomu, že tě živí zrovna tetování? Kde byl ten prvotní impuls stát se tatérkou?

Vždycky jsem tušila, že se budu živit něčím kreativním. Měla jsem štěstí a mohla vystudovat školu umění a designu, takže cesta k tomu vedla. Ale okamžik, kdy jsem se rozhodla, byl na pražském veletrhu tetování. Bzučela celá hala. Chodili tam lidi s potetovaným obličejem a já věděla, že tam patřím.

Co je potřeba k tomu, stát se tatérem? Nějaký speciální vzdělání? Certifikát? Konají se i nějaké semináře nebo školení, jak tomu bývá u jiných zaměstnání?

V té době, kdy jsem se rozhodla já, byl potřeba kosmetický a tatérský kurz. Je fajn, když má člověk nějaké výtvarné vzdělání, ale určitě to není nutnost. Mnoho skvělých tatérů má prostě „jen“ talent. A to je asi nejdůležitější aspekt, který je k této práci potřeba. Semináře existují, ale je to spíše přátelské setkání tatérů. Řekla bych, že si každý tak trochu drží své know-how  pro sebe. Vývoj je u tatérů důležitý, ale je to na každém. Většinou se tatér drží svého stylu, což je dobře. Dělat, co tě baví, nese ovoce.

Jaký byly začátky, na kom jsi trénovala?:-)

Dnes už mi to ani nepřijde, ale začátky jsou fakt těžký. Zkoušela jsem na kámoších a na partnerovi. Hrozně důležitá je pokora. Tetovat lehké věci, aby člověk nic nepokazil. Pak přidávat na složitosti. Je jasný, že když po čtyřech letech vidím svoji práci z té doby, hodně se směju. A jsem ráda, když mám šanci si ji opravit. Ale jinak to nejde. Učit se, učit se, učit se… což samozřejmě dělám stále. Je to vývoj.

Jaký to bylo, když jsi otevřela svůj salon?

Skvělý:-) Měla jsem velkou radost, že se to opravdu povedlo. Stálo to mnoho síly a vytrvalosti. Jednání s úřady nebylo vůbec lehký. No a pak velký napětí, zda bude klientela. Což se povedlo.

Zkazila jsi někdy nějaké tetování?

Já doufám, že ne :-) Hodně s lidma komunikuju, na všechno se ptám, aby nedošlo k nějakýmu nedorozumění. Někdy lidi přijdou z jiných studií s kérkou a brblají, že to mají jinak, než chtěli. To je, myslím, špatná cesta. Ale jestli myslíš takovýto „Ježiš, tak tohle se mi nepovedlo, sorry“ :-)  To naštěstí ne. Ze začátku jsem některé práce odmítala, když jsem si nebyla jistá, zda to dám na 100%.

S jakými prosbami k tobě lidé chodí nejčastěji? Respektive co chtějí vytetovat nejvíce?

Těžko říct, každý chce něco jiného. Teď se celkem hodně tetují texty, ale nedá se to takhle škatulkovat.

  Je něco, co bys nikdy netetovala? Nějaký znak, obrázek?

Klasiku jako hákový kříže. Ale odmítla jsem i různé nacistické texty, při kterých ti nejdřív ani nedojde, co je to za předlohu. Je to zase na každým, já se nechci podílet na ničem, co se mi příčí. Ale třeba i na tom, co mě nebaví.

 U tebe v salonu nenajdeme žádné katalogy, proč?

Je to přežitek a těžký retro :-) Nechápu, co by si v tom lidi měli vybrat. Delfína nebo  ornament? :-)  Jen ať lidi trochu přemýšlejí a pátrají v sobě, co mají rádi, co je baví. Vše se  dá do tattoo promítnout. A je velká šance, že vás taková kérka nikdy neomrzí. Navíc je internet  plnej inspirace. Já jim samozřejmě s návrhem pomůžu, ale když vznikne na čerstvo, bude  originál.

 Jací klienti tě dokážou obecně nejvíce otrávit a které máš nejradši?

Otráví mě právě ti, co chtějí delfína a ornament:-) Hele, mám ráda, když přijde člověk  s něčím novým, co má příběh. To mě baví a ráda se na tom podílím. Musím ale říct, že mám  na lidi dost štěstí a dělám převážně práce, které mě baví.

Jaké otázky ti nejčastěji pokládají lidé, kteří přijdou na tetování poprvé?

Tak nejčastější otázka je „Jak moc to bolí?“ Což samozřejmě chápu. Většinou na každém poznám, že jde poprvé. Ale ta nervozita je krásná. A ta radost, když to zvládnou? Skvělý! Je to o překonání se.

Tak si tu otázku neodpustím – bolí to?:-) K čemu bys bolest přirovnala? Kde to bolí nejvíc a kde naopak nejmíň?

Já říkám, že bolí, ale vydržet se to hravě dá.  Nejvíce bolí tetování přes kosti (nárt, loket, žebra, hřbet ruky, místa jako hlava a ohryzek a genitálie jsou asi jasný). Dobře se snášejí tattoo na pažích, na stehnech, lopatkách, lýtkách. Je dobré začít něčím malým, aby sis to vyzkoušela. Každý to navíc vnímá jinak.

Co bys poradila člověku, který tetování ještě nemá, ale chtěl by?  

Pořádně vybrat motiv, na první tetování zvolit možná méně nápadné (na chvilku si představte svoje prarodiče s kérkou, budeme vypadat podobně). Pak najít tatéra, který vám sedne hlavně stylem, případně povahou.  No a příliš se nebát. Všichni to zvládli.

Kolik máš tetování? Pamatuješ si na svoje první? Jak často si necháváš dělat nové?

Mám jich dost, počet fakt nevím:-) Na první si pamatuju, bylo to, když mi bylo 17 a dost jsem se bála. Nakonec to bylo v pohodě. Nové tetování si často dávám k nějaké důležité životní situaci. Moje poslední je třeba zásnubní prsten.

Tetuješ se sama nebo k někomu jezdíš?

Když si na to zvolené místo dobře dosáhnu, tetuju se sama. Ale jezdím také k mému tatérovi. Je to relax, sednout si na křeslo k někomu jinému. Beru to i jako příležitost se s ním potkat. Většinou je vztah ke svému tatérovi srdeční.

Podle čeho se pozná dobrý tatér?

Řekla bych, že podle toho, že má mnoho spokojených zákazníků a dost práce, špatný tatér se na scéně dlouho neudrží. Je to stejné jako v jakékoliv jiné profesi.

Stejně jako v módě, existují i u tetování nějaké módní trendy? Například že jeden rok letí to a další zase to? Pamatuju si, že jednu dobu strašně letěly znaky nad zadkem:-)

No jasně! Sleduju to furt. Dnešní mlaďáci mají výhodu v tom, že mají k dispozici různé weby jako Pinterest a Tumbl. Takže si tetují celkem vkusné obrázky.  I když příznávám, že lapačů snů a nekonečných osmiček už bylo taky dost. Ale ornament nad zadkem je hodně pravěk. To mám já ze svých sedmnácti, haha:-)

Co říkáš na lidi, kteří jsou potetovaní celí? Např. kandidát na prezidenta Franz? Líbí se ti to?

Jo, líbí se mi to. Je to sice velké vyčlenění ze společnosti a to chce odvahu a přesvědčení, ale některým lidem to fakt sluší. U většiny lidí (na prvním místě je Vladimír Franz) má tetování v obličeji hluboké duchovní základy. Tudíž to mnoho lidí nechápe. Ale ani nemusí. Znám osobně pár lidí, kterým to fakt pasuje. Sama do toho (zatím) nejdu :-)

Které otázky ohledně tetování ti lidi pokládají, ale tebe dokážou fakt zprudit?

Co mě opravdu nebaví je věta „ Ale co až budeš stará?“ Na to neodpovídám. Je mi srdečně jedno, jestli bude někoho pohoršovat moje scvrklá kytka na stehně. Jsem to já, budu to já. Minulost nesmažeš, stejně jako vrásky. Tetování jsou pro mě vzpomínky.

Existují u tetování nějaká omezení?

Omezení je spousta. Někteří jsou vyloučeni kvůli cukrovce či lupénce, alergiím. Těhotné a kojící by to taky měly raději odložit. Když někomu ještě nebylo 18, chci, aby přišel s jedním z rodičů. Teď už to u rodičů nebývá takový problém. A když vidí osobně studio i mě, jsou mnohem klidnější. No a opilce a feťáky taky netetuju :-)

Hani, je něco, co chceš čtenářkám proslecny.cz říct?

Jestli váháte nad tetováním, jděte do toho. Najděte někoho, kdo vám bude sedět a bude vám s ním dobře. Užijte si to. Neposlouchejte okolí a jejich názor na předlohu. Vnitřně všichni víme, co je pro nás to pravé. Do svého tetování dejte kus sebe. Zdánlivě bláznivé nápady dopadají nakonec skvěle a originálně. A nebojte se vystoupit z řady. Hledejte motiv v knížkách, na fotkách, inspirujte se vším kolem sebe. Vzpomeňte si třeba na to, co jste měli rádi jako malí. Jaké kytky má ráda vaše máma apod. Buďte kreativní. To, co nosí David Beckham a Rihanna už na nikom jiném cool nebude :-)  Jo a nebojte se … fakt to tolik nebolí.

Jestli se chcete Hannah na něco zeptat, můžete zde v komentářích, nebo přímo na jejím Facebooku.

Barča

Jsem věčně optimistická, miluju život se vším, co přináší, kromě hloupých a arogantních lidí,ty nemůžu vystát:-) Bydlím v Istanbulu, živím se překlady, korekturami a psaním reklamních textů. Ve volném čase cvičím jógu, čtu, vařím a pomáhám asi 36536 neziskovým organizacím.
Jsem milovnice kávy, čaje a knížek a jednou bych to chtěla spojit – mým snem je otevřít si kavárnu, kde budu dělat dobrý kafe a kam si lidi budou chodit číst:-)

V lednu očekávám příchod nového člena domácnosti, malou Meryem, tak se na ni moc těším a jsem zvědavá, jak mě mateřství změní:-) Doufám, že ne moc, nemám moc ráda zdrobněliny, šišlání a tak, takže doufám, že se do téhle sféry nikdy nedostanu:-)

Mějte se báječně!