Staré končí a nové začíná! Zatím bez hodnocení.

shutterstock_121287238Ahoj všem! Zdravím Vás po hrozně dlouhé době, tady na blogu, kde všechno začalo. A možná čekáte, že řeknu, že to tady i skončí, ale víte co? Já to zatím neřeknu! Web Proslečny.cz určitě končí tak, jak jste ho znali doposud. Pro ty, kteří sem nechodí zase tak dlouho nebo nevědí, jak to tady do teď probíhalo, rychlé opáčko. Můj nick je Mersmerize, moje jméno Lucka a tenhle blog jsem založila a vedla po celé tři roky, skoro čtyři roky – pro mě je to dost dlouhá doba, protože když jsem blog zakládala, neměla jsem ani tušení, jak navštěvovaný, oblíbený a krásný nakonec bude a už vůbec jsem neměla představu, že by mě blogování mohlo až takhle chytnout. Blog jsem založila sama, přítel – Tomáš – mě k tomu dokopal a nakonec řekl, že se toho chce taky účastnit, že mi koupí doménu a hosting, že mi bude pomáhat se vzhledem (ne však s články, ty jsem skutečně psala jen já) a tak se z toho nakonec stal takový náš malý (ale rostoucí) projekt.

Za ty tři roky si blog prošel různými situacemi. Začínala jsem na blog.cz, pak jsem se přesunula na subdoménu prodivky.tomsh.cz a nakonec skončila tady – na Proslečny.cz… a to už začalo být vážné. Přispívala jsem sem každý den, někdy jeden článek, někdy víc, někdy jsem si vzala na jeden nebo dva dny „dovolenou“. Znáte to, ne vždycky je nálada pro psaní. Čtenářů bylo čím dál víc, neustále mi chodily nové a nové e-maily a komentáře, jak s kritikou, tak ale i ty dojemné a na srdíčku hřející, které mě chválily. A tak jsem napsala 1.094 článků – fakt – v tuhle chvíli (nepočítám tenhle text) je tady 1.094 článků a přes (neuvěřitelných) 23.000 komentářů. Pro někoho to možná nic není a jen mávne rukou, ale pro mě je to ohromné a strašně úžasné číslo. Protože si toho strašně moc vážím. Tři roky jsem si s Vámi psala, dávala dohromady články, fotila tisíce fotek, recenzovala stovky produktů, natáčela pár videí a dělila jsem se s vámi jak o rady, tak i v podstatě i o svoje soukromí. Poznali jste mě rozhodně lépe, než hodně lidí v mém okolí a díky zápiskům jste věděli, co je nového, jakou mám nebo nemám náladu. Teď by mělo přijít něco jako: „A s tím je teď konec“, ale nenapíšu to, prostě ne!

Přibližně v říjnu se stala spousta věcí a já měla období, kdy jsem vůbec nepsala a třeba týden/dva týdny nezveřejnila jediný článek. Asi Vám úplně nevysvětlím, jaký přesný důvod to mělo a rozhodně nešlo o jednu věc, prostě se toho sešlo strašně moc – jak doma, tak v práci, ve škole, v osobním i blogovacím životě. A v lednu jsem napsala poslední článek, který jste si ode mě mohli tady přečíst. Jo, jasně – mrzí mě to a na jednu stranu se cítím špatně kvůli tomu, že jsem vás nechala tak dlouho čekat v nejistotě, jestli se někdy vrátím, ale na druhou stranu – i kdybych pokračovala v psaní, články by určitě nebyly takové jako předtím, nebavilo by mě to tolik, nemohla bych se tolik soustředit a odfláknuté/špatné články – to by mě mrzelo snad ještě víc. Proto ta pauza.

Nebudu chodit kolem horké kaše – na jaře jsme se s Tomášem rozešli. Hrozně mě to bolelo, bylo to vážně jedno z nejhorších období v poslední době, protože jsem přes 5 let byla zvyklá být s jedním člověkem a byl to jeden z mých prvních vážných vztahů. Prošli jsme si spolu střední, vysokou, v podstatě jsme spolu ke konci už i bydleli a dopadlo to takhle. Nechci ze sebe dělat chudinku, myslím, že rozejít se bylo jediné správné rozhodnutí a každý jsme si zase šli svou vlastní cestou. Jenže, co s blogem? Samozřejmě jsem mohla psát dál, Tomáš mi i nabídl, že se o blog dál bude starat nebo mi ho celý předá, abych mohla zkrátka pokračovat v psaní. Ale já prostě nemohla. Vést proslečny chce hrozně moc zodpovědnosti, práce, času a stojí to spoustu úsilí. Samozřejmě se to vyplácí, ale já na to sílu neměla. Je tady až příliš vzpomínek a tak jsem si řekla: „Takhle to dál nejde, vždyť já ani nevím, jestli vlastně pořád ještě umím psát a už vůbec nevím to, jestli se k Proslečny.cz budu chtít někdy vrátit!“. A zatím to tu leželo bez ladu a skladu, tak jak jsem to nechala. Až došlo k tomu očekávanému – rozhodli jsme se, že blog prodáme a svěříme někomu jinému. Ať to tady má pořádné vedení!


Ok, tady možná přichází ta věta, kterou jste celou dobu čekali: …. a tak končí blog, jak jste ho znali!

Na jednu stranu ano – končí tak, jak byl veden doposud, ale začíná něco nového. Bude tu spousta nových článků, psát sem bude více blogerek, se kterými se určitě brzo seznámíte a já doufám, ne věřím!, v to, že si je zamilujete a budete je podporovat a fandit jim stejně, jako jste podporovali a fandili mně. A chcete říct překvapení? Ani Mersmerize nekončí. Založila jsem si jiný blog, který ale není nic velkého, je tam zatím jen pár článků – chtěla jsem totiž vědět, zda mě psaní pořád tak baví a ujistit se, že v tom vážně chci pokračovat i v budoucnu. A hádejte co? Miluju psaní, miluju fotonávody, miluju focení tutoriálů a sdílení recenzí, bez toho to prostě nejsem já. A tak jsem se finálně rozhodla, že psát sem na Proslečny.cz budu pořád. Ne asi tak, jak jste byli zvyklí doposud. Nebudu psát každý den, ale určitě Vás budu zásobovat, řekněme dvěma fotonávody v měsíci a dočkáte se i článků o gynekologii, vztazích, kosmetice a těším se na to, až vám ukážu co je u mě nového a nasdílím nějakou tu recenzi.

Pokud mě chcete kontaktovat, nejen prostřednictvím komentářů, mám svůj facebook: www.facebook.com/lucyharry1, ask.fm: ask.fm/Mersmerize nebo mi můžete psát na e-mail Lucyharry2@gmail.com a třeba mi napsat, jaké články vám nejvíce chyběly a o čem bych měla psát nejvíc, zkrátka mi hodit nějaké ty vaše tipy.

Co na konec napsat? Asi skončím klasikou – jestli Vás to zklamalo, nezoufejte, dejte šanci novým věcem, novým článkům, novým blogerkám. S mými články se loučit nemusíte a s Proslečny.cz už vůbec ne! Doufám, že blog/web budete navštěvovat stále a stále bude patřit mezi vaše oblíbené!


Mers <3

Líbil se vám článek? Ohodnoťte ho, budeme rádi.

19 komentářů

  1. Ahoj Mers,
    ani nevíš, jak jsem ráda, že jsi publikovala článek. Tvoje články jsem s chutí četla ještě na stránce prodivky.tomsh.cz a spoustou věcí jsi mě zaujala, inspirovala a díky Tobě jsem se naučila, jak správně zacházet s kosmetikou. Stala ses pro mě takovou starší sestrou.
    Je mi hrozně líto, co se stalo mezi Tebou a Tomášem a chápu, že jsi poslední dobou neměla chuť sem něco psát. Věřím, že máš ještě spoustu věrných čtenářů, kteří se těší na Tvoje další články tak jako já.
    Držím palce, Týna :-)

    • Díky moc Týno, jsem ráda, že sem pořád ještě chodí ti, kteří si pamatují i začátky :))

      Nemusí ti to být líto, prostě takové věci se stávají, mohlo to dopadnout hůře a navíc znáš to – všechno špatné je k něčemu dobré :))

  2. Stejně tak jako Týna, jsem ráda že jsi zase napsala :) Vždy jsem se sem chodila podívat, jestli jsi nenapsala nový článek a teď jsem tu a dívám se na datum, jestli je to doopravdy nový článek!:) Je mi líto že tu nebudeš tak často a taky je mi líto, že jsi se rozešla s Tomem..
    Jsem ráda, že tento web nebude končit úplně, jsi skvělá, díky tobě jsem se moc věcí dozvěděla :) Doufám, že teď budeš mít jen štěstí! :)

    • Taky ti děkuju :) To, že jsme se rozešli vůbec prožívat nemusíte, samozřejmě je to škoda, protože jsme plánovali společnou budoucnost, ale myslím, že štěstí mám, a všechno teď bude super. Jsem prostě optimistka :)))

  3. Ahoj!! Ten úžasný pocit, když jsem uviděla další článek! :-) Upřímně… ke konci mě to trochu zklamalo… Představovala jsem si, jak všechno bude zase jako dřív, ale máš pravdu, asi to nejde :-( Na druhou stranu, je úžasné, že se občas ještě setkáme s články od Tebe! :-) A uvidíme, třeba se blog uchytí i s novými majiteli :-)
    Přeju hodně štěstí i sil v osobním životě, díky, žes na blog (na nás) tak úplně nezanevřela :-) Kristýna

    • Taky bych chtěla, aby bylo (co se týče blogu) všechno jako dřív, ale zjišťuju, že jsem spíš ten typ blogerky, co chce čiště jen psát a nechce se starat o další věci navíc a když bych na starost měla tenhle web, tak to sebou nese plno další věcí, tudíž jsem si řekla, že tohle řešení bude nejlepší. :)

      A já děkuju za hezký komentář! :)

  4. anonym ale holka

    Ahoj četla jsem snad každý tvůj článek a kvůli tobě jsem přišla na to že existují blogy. A chtěla jsem se zeptat jak se jmenuje tvůj nový blog .Jinak jsi super a prosim odepiš

  5. Ahoj, jsem strašně ráda že jsi se vrátila a že tento blog nekončí já věřím ze se ty nové blogerky chyti.
    A ještě mohu se zeptat nestli bude nejaky clanek kde se nám představí.
    Předem díky za odpověď.
    Přeji hodně štěstí!! ;-)

  6. Mě je líto,že už to nebude jen tvůj blog a že ti do toho bude někdo vrtat:(jinak článků od tebe je dost a jsou dobré žádný blog to takové nemá jako ty:)

  7. Jak jsem řekla Mers prosím nech si tenhle blog pro sebe bude mi líto,kdyby ti to někdo měnil.prosím nedělejto!!prosím jinak budu brečet!!máš moc pěkný blog tak proto bych nechtěla aby ti ho někdo zkazil!článků tu je dost!!:)(

  8. A suprovích!!moje mamka tě taky dost chválí a taky je ji to líto,že ses tak rozhodla,ale je to tvoje rozhodnutí.

  9. Ale už to nebude ono!

  10. Ahoj, Mers,
    čtu tě už nějaký ten pátek a nevěřila jsem, že bys po takovém úspěchu skončila, ale od toho ledna jsem sem chodila a doufala, že konečně publikuješ další článek, který vždycky hltám a který mi už mnohokrát pomohl:) Bála jsem se, že už si s tím „sekla-jsem ráda, že tomu tak není, nebo tedy ne úplně :) Snad se i přes to všechno, co se Ti událo máš dobře a budeš spokojená:)

  11. Ahoj Mers! :) Tvůj web už čtu přibližně dva roky. Ještě teď občas najdu při pročítání starých článků svůj komentář, který jsem psala dříve a musím se smát :D. Když jsi přestala přidávat články, občas jsem se sem koukla, a když nic nového, tak jsem si pečetla nějaké staré… ;) Dneska jsem se tady koukla asi po dvou týdnech a vidím pár nových článků. Tak jsem se s nadšením do nich začetla. Ale něco mi tam nehrálo. :D V jednom z nich bylo, že daná slečna miluje kávu. To mě zarazilo, protože si pamatuju, že jsi někde psala, že kávu nemusíš. :D Tak jsem se koukla a vidím nějakou jinou přezdívku. První mě to překvapilo, ale pak jsem si řekla, že to je třeba z rubriky „čtenářky píší“. Pak jsem si ale všimla tohohle článku. Při čtení jsem se málem rozbrečela (stala se ze mě cíťa, no jo… :D). Už dříve mi tak nějak došlo, že jste se s Tomem rozešli, ale nebylo to potvrzené, takže… :) Je mi to hrozně líto. Upřímně řečeno nemám ráda změny,takže nevím, jestli si na nové blogerky zvyknu. Nějak mi je proti srsti, že se ti „někdo hrabe v blogu“ :D Každopádně abych to zkrátila… :D Přeju ti strašně mooooooc štěstí a všeho, co si tak obyčejně lidé přejou…;) Určitě budu číst tvůj nový blog, takže se těš, jen tak se mě nezbavíš!!!:D Ještě bych se chtěla zeptat jak to dopadlo s kočkama…:) Tak zatím čau, brzo zase na tvém novém blogu…:)
    El

  12. Takové překvapené, když jsem dnes „jen tak“ otevřela proslečny.cz, jestli tady náhodou něco už nebude. Nejdřív jsem se nemohla zorientovat, ale jsem ráda, že je blog opět v provozu. V první řadě moc gratuluju k miminku! Ale hlavně: Vítej zpátky, Mers:))

Napsat komentář

Tvůj email nebude zveřejněn.Povinné pole jsou označeny *

*

TOPlist