S kamarádkami jsou naše partnerské vztahy tématem, kterému se během setkání nikdy nevyhneme. Na tom by asi nebylo nic zvláštního, je to pro holky typické. Co je ale rozdílné, je náš pohled na svobodu v rámci vztahu. Zatímco 90% mých kamarádek žije v představě, že jejich kluk s nimi musí trávit všechen volný čas, já jsem názoru opačného, a v následujících odstavcích se budeme otázkou (ne)potřebnosti svobody v rámci dlouhodobého vztahu zabývat více.
Hned v rámci začátku úvahy nad tímto článkem jsem měla potřebu zjistit, kdo se tedy vlastně mýlí, já, nebo většina kamarádek? Nemohla jsem se zeptat dotyčných děvčat, tak jsem raději vybrala 10 dobrých kamarádů opačného pohlaví, které znám již delší dobu a jsou ve vážném vztahu. Otázka byla jen jedna – Je něco, co ti na vztahu nevyhovuje z hlediska chování partnerky vůči tobě samému? Odpovědi mě jen utvrdily v tom, jak moc člověk prahne po svobodě, po tom dělat si co chce, kdykoliv to chce a v rámci určitých mantinelů i s kým chce. Ale však přesvědčte se sami v tabulce výsledků.
| Věk/délka vztahu | Bydlení partnerů | Co ti na přítelčině chování vůči tobě nevyhovuje? |
| 24let / 4 měsíce | Oddělené, jiné město (studia) | Zatím jsme pořád zamilovaní, neomezujeme se, je to ok |
| 20let / 2,5 roku | Stejné město, rodiče | S K. jsme dlouho, ale i přes to mám doma na talíři jakoukoliv akci s kamarády (ona s holkama může) |
| 22let / 16 měsíců | Společné | Snažíme se respektovat, ale když ví, že chci s rukama někam jít, raději uspořádá akci se svými přáteli, kde mě má pod kontrolou |
| 22let / 5 let | Oddělené, jiné město | Nevídáme se často, tak si společný čas užíváme a snažíme se neřešit banality |
| 17let / 7 měsíců | Stejné město, rodiče | Sám nikam nemůžu, je mi v patách :) |
| 18let / 13 měsíců | Stejné město, rodiče | Když chci někam já, zaručeně vymyslí lepší plán. Rendez vous s kámošema nepřichází v úvahu, protože zrovna ten večer chce být se mnou. Jediné, kdy může je ten večer, kdy má třeba plán s kámoškama |
| 21let / 1,5 roku | Odděleně, jiné město | Dožadování se častého kontaktu skrze SMS, pak si nemáme osobně co říct |
| 18let / 4 měsíce | Stejné město, rodiče | Vídáme se denně, ale je pravda, že většinou s jejími kamarády, asi jsou lepší, než moji |
| 20let / 19 měsíců | Společné | Neměnil bych, máme každý dost nabitý program a volné chvíle si užíváme společně i s přáteli |
| 19let / 2 roky | Oddělené, jiné město | Moc času spolu netrávíme, tak tam se snažíme neřešit, ale otázky a urážení stylu „proč jsi mi nenapsal, nezavolal, neodepsal, když už jsi byl ve škole/v práci“ mě dostávají |
7 kluků z 10 naznačili, že jim de facto není poskytována dostatečná svoboda. A to je ten problém.
Podle mě je hlavním problémem slovíčko „denně“, na které si slečny ve vztahu velmi rychle zvyknou a začnou jej chápat jako samozřejmost.
Zbav se nutnosti mu denně psát a volat!
První věc, kterou ne každý kluk ocení, je dennodenní kontakt. Když ti na SMSku či volání neodpoví, logicky asi nemůže nebo nechce odpovědět, není potřeba mu psát a volat podruhé, potřetí, nebo počtvrté, protože to bude víc jak stýskání se ti po něm vypadat jako ustavičná kontrola. A přeci nechceme být těmi stíhačkami!
Navíc lidská psychika funguje tak, že člověk bude toužit po tom, co nemá. Tudíž, pusť ten telefon z ruky a nekontroluj, zda se ti vyvolený ozval nebo ne. Nebude totiž trvat dlouho a zjistí, že mu něco chybí – komunikace s tebou! Ale musí si to uvědomit sám.. ;)
Opravdu se musíte vidět každý den?
Dalším, co nebude oběma ve vztahu vyhovovat věčně je celkový čas a časnost trávení času s tím druhým. Bohužel je to tak, že zamilovaná slečna si často představuje, jak bude s dotyčným dnem i nocí a nikdo jiný pro NĚJ už nebude existovat. Všimly jste si holky toho velkého zájmena? Není to chyba, ale záměr. Spousta z nás se totiž domnívá, že to bude platit jen pro kluka! Holčičí dýchánky si přece ujít nenecháte, co?
Ale, ruku na srdce. O čem je partnerství? O rovnosti partnerů. A myslíte, že zakazování piva s kamarády, nedělního fotbalu vám k něčemu bude? Možná to partner na chvilku vydrží, ale spokojený ve vztahu nebude.
Proto, dohodněte se tak, že každý bude mít také čas na sebe, svoje kamarády, svoje koníčky! Navíc, tímto se vyhnete případné ponorce, která by z neustálého bytí jen a jen s partnerem mohla nastat.
Pravidla ano, ale dohodnutá a pro všechny!
A v neposlední řadě bych ráda zmínila pravidla. Bez nich se samozřejmě vztah neobejde. Ale podstatné je, aby byla pravidla:
1) dohodnutá – souhlas obou
2) dodržovaná vámi oběma
Pokud se vám něco nelíbí, s partnerem si promluvte v klidu a situaci řešte dohodou, kompromisem. Dosáhnout pocitu, že jste jako jeho druhá matka (ta, která jen říká, co má a co nemá dělat) nechceme. Rovnost a otevřenost je prostě důležitá pro spokojenost vás obou.
Tak holky, nenechte se rozházet tím, že má váš kluk zájmy a kamarády, se kterými chce také trávit čas (někdy i na úkor vašeho společného času). Naopak, berte to jako pozitivum! Tento čas věnujte také sobě – zajděte si třeba na kosmetiku, kamarádkám – odpolední babinec nad kávou či večerní posezení se sklenkou vína, nebo svým zálibám. A začněte brát partnera jako rovnocenného člověka, který má také právo svobodně trávit čas tak, jak chce (samo, tak, aby to vyhovovalo také vám) :)
Jmenuji se Martina a je mi 23 let. Původem jsem z Pardubic, ale zeptat se mě na cokoliv ohledně tohoto města, asi budu u většiny otázek tápat. Není to snad ani tím, že bych Pardubice neměla ráda, ba naopak, jako město pro život se mi líbí.. Ale vždy mne to více táhlo do zahraničí, poslední 3 roky především do Francie.
V Pardubicích studuji univerzitu – ekonomické zaměření, a v budoucnu doufám, že vás budu ohromovat skrze marketingové kampaně pro nadnárodní společnosti :-) Touha po životě v zahraničí zapříčinila, že oficiálně jsem sice studentkou Pardubické Univerzity, ale momentálně studuji obor Mezikulturní obchodní komunikace v Anglii, ve městě Preston. Možná si nyní říkáte, že to je přinejmenším divné – tvrdím, že mě láká Francie, ale studuji v Anglii. Je to strategie :-) Ve Francii jsem již studovala před dvěma lety – na ostrově Réunion, což je de facto jedna z nejvzdálenějších částí Francie (nachází se u Madagaskaru). Tam se také hodlám příští rok za studiem vrátit, pěkně do tepla rovníkových oblastí. A snad již s anglickým titulem MA, který mi zajistí lepší pozici na tamním pracovním trhu. Na tomto ostrově bych totiž v budoucnu ráda žila.
A co mě vedlo k přispívání na blog proslecny.cz? Lásku k psaní jsem objevila již před lety, ale co je důležitější, v přispívání na tento blog vidím smysl. Moje mládí („mládí“, zvláštní toto slovo použít bez toho, abych sama sebe chtěla označit za „starou“) bylo velmi bouřlivé, rodiče si se mnou užili, a já sama jsem se musela postupně najít. Což není proces jednoho dne, či týdne. Je to životní úkol na několik let! Díky tomu vím, jak moc to dá mladým slečnám zabrat, než mohou říci „Vím, kým jsem“ :-) A proto jsem tady, nechci být jen někým, kdo sem bude psát články. Naopak, ráda bych se stala Vašim parťákem v dobrém i zlém, kamarádkou, na kterou se můžete obrátit s každým problémem a víte, že Vás v tom nenechá…
