Každá z nás už jsme někdy byla zakoukaná (nebo teprve budeme) do nějakého chlapce, je to normální. Láska, pocity, zamilovanost – to všechno k dospívání a k životu patří. Ale někdy, když jsi vážně strašně zblázněná do toho svého vysněného kluka, tak se ho bojíš oslovit, bojíš se ho zeptat, bojíš se mu nabídnout svou společnost a někam ho pozvat. Proč?
To víme všechny – kvůli odmítnutí. Je to pro nás velká překážka a kvůli tomu ani nemůžeme racionálně uvažovat. Pokud jsi to už zažila strach z toho, že tě odmítne, tak určitě víš o čem mluvím.
Některé dívky jsou na tohle méně háklivé, já patřím spíš k těm, co mají obrovský strach, ale když si uvědomím, jak je to vlastně směšné, tak teprve potom dokážu něco podniknout.
Proč se vlastně bojíš odmítnutí? Máš strach, že se ti vysměje a že to řekne kamarádům? A takového kluka bys chtěla? Pokud to udělá, tak se alespoň ujistíš o tom, že je dobře ta tvoje ostuda, protože tím pochopíš jaký blbec to je, když odmítne holku, která mu nabídne svoje srdíčko a on ho rozdupe.
Někdy to chce jen udělat si čas a pořádně zapřemýšlet nad tím, proč se ho vlastně nechceš zeptat nebo ho nechceš oslovit. A ať mám plno svých kamarádek ráda sebevíc, tak musím uznat, že na nich pozoruju, jaký hrozný strach mají a přitom v podstatě o nic nejde.
Nesmíš to brát závazně.. Když to nevyjde, tak to nevyjde a vy prostě k sobě nepatříte. Pokud tě nechce – co by to bylo za lásku?
Já sama jsem udělala jeden přímý krok, který si budu pamatovat do konce života, možná jako šťastnou vzpomínku. Moc se mi líbil jeden kluk, chodil se mnou na střední a úplnou náhodou jsme se začali bavit. Líbil se mi čím dál víc, tak jsem si řekla, proč ho někam nepozvat. Udělala jsem to a odmítl, ale ne ošklivě, ale napsal něco ve smyslu, že nemá čas. Samozřejmě jsem byla ohromně zklamaná a brala jsem to jako prohru. Pak jsme si zase jednoho dne psali a já mu to všechno řekla, jak se mi líbí atd. Co udělal on?
Napsal, že se k sobě nehodíme, že on není pro takovou holku jako jsem já a že bychom spolu nikdy nevycházeli. V tu chvíli jsem viděla všechno černě… Uronila jsem pár slz a nechala ho být. Dlouho mě to trápilo.. ale co se dá dělat.
Našla jsem si jiného přítele, kterého jsem měla moc ráda, ale nevyšlo to, a za pár měsíců jsme se rozešli. V té době mi začal psát již zmíněný spolužák, který mě odmítl… A psal mi tak dlouho, než jsme spolu začali chodit – a chodíme spolu dodnes už dva roky, i když už dávno nejsme na střední:)
Proto nevěš hlavu – život nikdy není tak černý, jak se může zdát!
Je mi 22 let, pocházím a dodnes žiji v Kutné Hoře a až vystuduju, pravděpodobně Vám budu vyrábět nebo prodávat léky (můj studijní obor je farmacie). Moje pravé jméno je Lucie, ale na internetu mě můžete potkat pod nickem Mersmerize, na který jsem přišla asi před dvěma lety, díky mé oblíbené hře Final Fantasy.
Blog na kterém se právě teď nacházíte jsem založila 14. listopadu 2010 a vznikl ze dvou důvodů. Ten první byl, že jsem se potřebovala ze všeho vypsat, informovat o tom, že tu taky jsem a druhý důvod byl pomoci ostatním mladým slečnám, které si s něčím nevědí rady. Nejsem všeznalá, nevím a nevyznám se ve všem, ale jsem učenlivá a ráda se dozvídám nové věci.
Ou, ta tvá love story mě dojala. Je to krásné! :)
Taky jsem si teď prožila jedno z nejhorších období.. pokud jsi to u mě četla, víš.
Pomalu se ale začínám odmilovávat a mám o úžasného kamaráda víc.
Vždycky pro mě bude jeden z nejdůležitějších v mém životě. :)
Život jde dál a já jsem hrdá, že už nebrečím jako želva. I když ještě předečírem to tak bylo.
Ano, četla jsem to u tebe… Taky jsem častokrát měla takové období, a proto tě moc dobře chápu, že to dost potrápí. Ale bude jen líp:)
:DD Týjo, vidíš jak si to rozmyslel, to je docela komický. :) Já kluky někam zvu prostě mezi řečí, musíme někdy někam zajít, nechají si to mezitím projít hlavou a asi jim dojde, že mi o něco jde. S jedním jsem tuhle nedávno byla a jak jsme si rozuměli – a to se k tomu, že bychom mohli někam jít vůbec neměl. Takže opravdu je to směšné, o nic nejde. Mám ráda tvé rady, mám podobný blog (tedy na podobné téma), ale tvému se žádný nevyrovná. Fakt. ;)
Bude to znít možná divně, když je mi teprve 13, ale co.
Před rokem jsem byla děsně zakoukaná do jednoho kluka ze staršího ročníku. Sehnal si na mě kontakt, sám mě pozdravil, psali jsme si, ale pak stejně začal chodit s jinou holčinou. Asi půl rok se mi pořád líbil, nedokázala jsem se takhle stejně zakoukat do jiného… pořád se mi líbí, ale už to není tak hrozný jako předtím :D Líbí se mi i další kluci. A fakt je, že tenkrát se kamarádka z jeho třídy snažila, abychom se seznámili osobně, ne přes internet, ale já se jako hloupá smála. Lituji toho, doteď. Jinak, ten tvůj příběh – závidím, ale mně je jenom 13 že jo :D mám tohle ještě před sebou:)
Hmm, já se taky bojim ho oslovit. Nevim proč, ale prostě si myslim že by první krok měl udělat on ale zase …
Milovala sem ho 4 roky a pak mě odmítl.To se nedá ani nykdy překonat.
Já se vždycky strašně bála kluka oslovit a pořád se bojím. A ještě ke všemu jsem strašná smolařka. :D Asi v 10 letech jsem se jednoho kluka zeptala,jestli by se mnou chodil a on mě začal ignorovat. A letos ( ve 13 ) jsem se zeptala jiného kluka,který se mi vysmál a řekl to všem klukům za třídy. Bylo mi dost trapně.Pokaždé jsem to obrečela. Od té doby vždycky čekám,až se mě zaptá kluk,protože se bojím dalšího odmítnutí. Jednou se mě zaptal kluk, jestli bych s ním chodila a mě ho bylo líto, tak jsem mu řekla že ANO. Po pár měsících jsem se s ním rozešla, protože na mě byl hnusný a prý mě o podváděl. Po rozchodu mě začal nadávát a být na mě ještě horší než byl. Dodneška lituju toho, že jsem ho neomítla hned. Ale co, teď se tomu směju. Říká se, že chybama se člověk učí. Tak jsem se aspoň něčemu poučila a vím co příště nemám dělat :D
Ahoj Mers.
Mám problém.Vůbec nevím,co si mám myslet.
Na začátku prázdnin jsem si začala psát s jedním klukem. Je mi 15let a jemu 17let. Psali jsme si až do teď.Vždycky mi psal sms na dobrou noc,aby mě potěšil. Psali jsme si vážně o všem a občas jsme si volali na skype. Jednou mi do sms napsal,že mě hodně moc chce. Byla jsem překvapena a protože už semnou hodně dlouho chtěl jít ven,řekla jsem proč ne. Napsala jsem mu jestli půjde tenhle týden ven a on mi napsal,že na 100% !.. Ten den jsme si psali naposled. Před dvěma dny jsem mu napsala první,vždycky mi odepisoval i když hrál tu jeho hru,ale teď nic. Žádná reakce. Řekla jsem si, No co,třeba nemá čas,nebo není u pc.Budeto mít ve zprávách a pak mi určitě odepíše. Po dvou hodinách jsem si trošku pobrekla a šla jsem spát. Včera když jsem šla na chat,čekala jsem nějakou odpověď. Ale nic, ani tečka.Potřebovala jsem se s nim domluvit kdy půjdem teda ven. Tak jsem mu napsala znova. ,,Ahoj :) Půjdem teda ven?třeba ve středu?“ O deset minut později jsem mu napsala ,,Udělala jsem ti něco,že už druhý den neodepisuješ?“ O dalších deset minut později jsem mu napsala ,,prosím odepiš ://“ Pak jsem si pustila smutný písničky,abych se vybrečela. Řekla jsem si,že mu napíšu sms,na tu určitě odepíše,ale nic.
Nevím jak to mám brát.Co se stalo?Udělala jsem něco špatně?Nebo už o mě nemá prostě zájem? :( I když tohle píšu,tak mi tečou slzy :(
Prosím poraď,nevíc co mám dělat.Jestli mu zkusit třeba ještě za dva dny napsat,nebo čekat až odepíše on(čeho se bojím,protože nevydržím se tak dlouho trápit. :(
Bohužel u mě jde většinou o kluky, které už nějakou dobu znám a jsme třeba kamarádi. Bojím se, že když mu ukážu, že mi na něm záleží ví, než na kamarádovi a on mě odmítne, bude to mezi námi divné i jako mezi přáteli. Proto nic nedělám a jen smutním nad tím, že si nikdy nebudeme tak blízko, jak bych chtěla, ale i to přátelství je mi natolik cenné, že ho nechci riskovat.
Diskuze je uzavřena.