Stydlivost není vlastnost, za kterou by ses měla stydět a snažit se potlačit jí za každou cenu, i když samozřejmě záleží na individualitě a u někoho je to jedna z těch nejvýraznějších rysů a touží po tom, být extrémně přátelský, nacházet nové kamarády, bez toho, aby se musel pořád stydět a přemýšlet o tom, zda to co dělá není přehnané nebo trapné. Protože spousta slečen tenhle problém má – před svými známými jsou v pohodě, mluví, smějí se, občas udělají nějaký vtip, ale před cizími lidmi je to jedna velká tragédie – klopí oči a mlčí.
Pokud je stydlivost i tvůj případ, určitě neházej flintu do žita, každý člověk se může do jisté míry změnit a pracovat na sobě, ale zkrátka chce to jen chtít a mít motivaci.
Úsměv a dívat se!
Když se stydíš, nemusíš hned začít trénovat tím, že budeš překonávat svoje obavy, ale první krok by měl být ten, že se usměješ. Proč? Člověk pak vypadá hned o dost přátelštěji a mnohem lépe se navazuje kontakt s usměvavým člověkem než s někým, kdo se mračí.
Další důležitá věc je určitě oční kontakt. Je zkrátka slušnost v případě, že s tebou někdo komunikuje, dívat se mu do očí. Představ si, že bys s někým mluvila, něco mu vyprávěla a on se celou dobu díval do země nebo jinam, jen kvůli tomu, aby se nemusel dívat na tebe. To je docela nepříjemná představa, že? Není vhodné dívat se do očí druhého člověka celou dobu, zírat a hypnotizovat, to už je zase přehnané, ale jednou za čas je to zkrátka milé a slušné.
Začínáme s tréninkem!
Ta nejlepší rada, jak to překonat je určitě snažit se dostávat se do situací, kdy se stydíš a musíš komunikovat s lidmi, které neznáš. A nemusí to být hned nějaké extrémy, ale můžeš začít v obchodě. Snaž se lidem čas od času podívat do očí, když mluví oni nebo ty, na paní prodavačku se můžeš usmát (i když ona se možná nesměje!), když potkáš cizího kluka na ulici, který se ti líbí, oční kontakt určitě taky není k zahození, ale pokud z toho máš trauma, začínej zlehka, nic se nemá přehánět.
Zkrátka nauč se s lidmi komunikovat nejen verbálně se slovy, ale i neverbálně – důležitý je i tvůj postoj a výraz.
Při komunikaci
Pokud je tvůj problém ten, že se stydíš mluvit, když je v kolektivu někdo cizí nebo ho moc dobře neznáš, nikdy to s ničím nepřeháněj a určitě není dobré se přetvařovat. Znám takové, které se každému vtipu smály naprosto nepřirozeně, jen proto, aby to zkrátka vypadalo, že se umějí bavit a zapojit se do konverzace – to je spíš na škodu.
Nemusíš za každou cenu prosadit svůj názor nebo za každou cenu někoho přerušit a něco říct, to už je totiž možná lepší být zticha, ale je fajn umět si najít okamžik, kdy připojit svůj názor a nemusí to být nic světoborného, často stačí i „Taky si to myslím“ apod. (Samozřejmě v případě, že to tak skutečně je). A právě v těhle chvílích je tak důležité nekoukat do země, ale vypadat alespoň trošku sebevědomě, občas se vyprávějícímu podívat do očí, dát najevo, že ho posloucháš nebo se usmát. S takovým člověkem se pak hned komunikuje lépe a i když jsi možná stydlivá a ostatní možná budou vědět to, že se moc do rozhovorů nezapojuješ, na druhou stranu je fajn mít kamarádku, která naslouchá, neskáče do řeči a je vidět, že jí téma zajímá.
Zkrátka je důležité na všem hledat klady, nedělat ze stydlivosti něco strašného a svůj problém nezveličovat. Lehké formy se dají dobře překonat, na ty těžší už je potřeba spousta práce a ne vždy se člověk dokáže změnit, tak jak si to přeje – na druhou stranu, někdo tě určitě bude mít raději jako stydlivější, ale přátelskou osůbku!
Je mi 22 let, pocházím a dodnes žiji v Kutné Hoře a až vystuduju, pravděpodobně Vám budu vyrábět nebo prodávat léky (můj studijní obor je farmacie). Moje pravé jméno je Lucie, ale na internetu mě můžete potkat pod nickem Mersmerize, na který jsem přišla asi před dvěma lety, díky mé oblíbené hře Final Fantasy.
Blog na kterém se právě teď nacházíte jsem založila 14. listopadu 2010 a vznikl ze dvou důvodů. Ten první byl, že jsem se potřebovala ze všeho vypsat, informovat o tom, že tu taky jsem a druhý důvod byl pomoci ostatním mladým slečnám, které si s něčím nevědí rady. Nejsem všeznalá, nevím a nevyznám se ve všem, ale jsem učenlivá a ráda se dozvídám nové věci.
To jsem celá já :D
Já jsem hrozně stydlivá :)
I usmát se třeba na kluka co se mi líbí na ulici jak tady bylo řečeno, ale snažím se už delší dobu s tím něco dělat, tenhle článek je určitě užitečný :)
Ahooj, tak tento článek mě vystihuje docela hoodně .. jsem taky stydlík..:D Snažím se s tím něco dělat, vždycky, když potkám kluka, který se mi líbí a já si mylsím, že se líbím i já jemu tak naprosto zrudnu ..!! :D Božee..!! No a taky se občas stydím mluvit, před lidmi veeelice sebevědomými (mame takove 3 holky ve třídě)..Ale jinač v pohodě!
Díky , za rady …já nejsem stydlivá před kamarády ,ale jsem stydlivá před ostatními :-))
Myslim si,ze se ti tento clanek opravdu povedl ;). Ptz je velmi dulezity pro hodne holek,jako napriklad pro me :D. Jen jsem se te chtela zeptat,co mam delat, kdyz se snazim svoji stydlivost prekonat (treba tim,ze prednasim sve referaty zpameti pred tabuli :D), ale casto,kdyz si uvedomim to ,ze na me spousta lidi pouta pozornost, zrudnu jako rak…strasne me to stve a omezuje pri novem seznamovani se :), dekuji za radu :o)
Taky jsem stydlivá,ale přátelská. Snážím se komunikovat,ale asi vyzařuju nějakou negativní energii,protože se nikdo se mnou nebaví. Neže by mě to nějak trápilo,protože už jsem si zvykla. Nemám vůbec žádné přátele. Jen přítele. Jinak kamarádky nemám vůbec žádné. S holkama si moc nerozumím. Občas se bavím s nějakým klukem,ale že by to byl nějaký velký kamarád se říct nedá,ale toto mě už trochu trápí,že nemám ani kamaráda. Jednoho jsem měla,ale přišla jsem o něho,protože si našel holku…No už mi to nějak nevadí,že jsem bez přátel,ale teď o prázdninách je mi to docela líto,protože nemám co dělat a hrozně se nudím,nemám jít s kým ven,nemám si s nikým povídat atd.. Celý týden jen čekám na víkend až se uvidím s přítelem. A já bych se tak ráda s někým bavila,ale oni mě prostě nechtějí :(
Chtěla bych se zeptat, jetstli nemáš nějakou radu jak se zbavit nervozity… Vždy když mám mluvit před třídou, mám s tím problém: kašlu, dívám se do země a jen těžko ze sebe něco vydám. Díky za odpověď Mers.
Ahoj,
no tak je to hodně podobné, jako rady výše uvedené v článku. Nervozity se těžko zbavuje, prostě někdo to už má „zakořeněné“ v sobě. A na ty lehčí formy je určitě dobrý častější trénink (nevyhýbat se těmto situacím) a dobrá příprava před samotným vystoupením, aby ses cítila jistější.
Moje otázka NENÍ k tomuto článku… Jen se chci Mers zeptat, kdy bude nějaké nové video?? líbí se mi tvůj hlas, a baví mě poslouchat tvoje rady… Snad se brzy dočkám nějakého videjka.;) jinak máš super blog! Jen tak dál ;)..díky za odpověď
Ahoj,
videa určitě budou brzy, teď jsem kvůli zkouškovému měla pauzu, abych se mohla v klidu učit:) Jinak díky:)
Promiň,ale jen jsem se tě chtěla zeptat …proč neodpovídáš na všechny dotazy??…možná nestíháš,chápu, ale přece jenom… nepřijde mi to zrovna nejlepší :)
Ahoj,
já vím, zkrátka poslední dobou mám toho hodně, řeším spoustu osobních záležitostí a konečně mám po zkouškovém, takže doufám, že se to zlepší. Tak jako tak, dotazů je doopravdy hodně a myslím, že není úplně v mé síle odpovědět na každý z nich pracně a dlouze, protože už jen články mě dost vytěžují a jak určitě pochopíš, tak to zabere dost času:)
Je mi to jasné :)…vůbec tě nechci nějak kritizovat, ptž se mi tvůj blog líbí :D,ale zdá se mi to takový divný…
Není na tom nic divného, zkrátka mi denně chodí hrozně moc otázek, komentářů, e-mailů a stíhat to zkrátka není úplně v mých silách, protože bych celý den nemohla dělat nic jiného. :) Ale vážně se snažím, ale třeba u starších článků je těžké to vysledovat:)
Já sem strašně stydlivá, takže buď úplně mlčim, nebo řikam dost krátký věty a celkem potichu.. A při tom se tak nějak usmívam :D Někdy mě to fakt štve :D
Krásný článek, povedl se :). Je mi jasné, že ve věku 12-15 si to spousta lidí neuvědomí, ale stydlivost je jen vlastnost, povahový rys, který má člověk, co je povahou introvert. Tedy pokud to chceme zobecnit, většinou mají tento problém právě introvertní typy. Píšu to sem, protože jsem přesvědčená,že právě tímto jedním slovem se to dá krásně zjednodušit a vysvětlit. Dříve jsem řešila spoustu věcí, jako je stydlivost, špatná komunikace, zdrženlivost, uzavřenost, nedůvěřivost, nespolečenskost… Byla jsem zoufalá z toho, že jsem tak hrozně jiná, že se zrovna u mě nashromáždily tyhle všechny problémy. A pak jsem přišla na to, že se to dá vysvětlit právě slovem introvert a že v tom rozhodně nejsem sama. Takže holky, nebojte se poznat sebe sama – často se vám uleví a zjistíte, že to tak hrozné není :)
Moc pěkný článek! Hodně se tomu podobám. Ale musím přiznat že ještě před necelým rokem jsem vždycky v rozhovoru s někým červenala nebo jsem se raději s nikým nebavila. Začala jsem na sobě pracovat a třeba už nemám problém promluvit si s někým cizím,např. prodavačkou v supermarketu.. Mám pocit že mě ostatní víc berou a už se ani moc nečervenám.. Určitě doporučuju vystavovat se nečekaným situacím a rozhovorům s méně známými nebo dokonce cizími lidmi.
Taky jsem hrozně stydlivá, ale nejvíc mě na tom štve, že jsem taková dříve vůbec nebývala. Normálně jsem se bavila ,jsem si prostě se všema povídala, nad ničím jsem nepřemýšlela a vůbec jsem se nestyděla. A jak přišla puberta, tak mě najednou všechno začalo být trapný, strašně jsem se uzavřela do sebe a začala jsem být strašně stydlivá. Dospělo to tak daleko, že jsem měla problém mluvit i s např. tetou, tátou. atd. A taky se vůbec nedokážu dívat lidem do očí. Tím, jak jsem se styděla, tak jsem se skoro s nikým nebavila, ale pak jsem na tom začala pracovat, ale pořád je to špatný. Nedokážu navazovat oční kontakty. Několikrát jsem to zkoušela a vždycky, když se mi ten druhý podívá do očí, tak uhnu pohledem. Pak mi začnou slzet oči. Vím, že to působí hrozně neupřímně a nevím, co s tím mám dělat.
Ahoj,
mám problém s kamarádkou…
Nedávno jsem přestoupila do nové školy a tam jsem se začala trochu bavit s jednou holkou. Je fakt super :-) No a pak jsem potkala jejího bratra… Je fakt boží *-) No, a ta kamarádka omylem zjistila, že se mi líbí její bratr a od té doby se se mnou moc nebaví :-( Ona je teda sama povahově docela zamlklá. Ve třídě se teď víc baví jen s jednou holkou (s ostatníma trochu) a se mnou se baví, jen když jsme sami. Já nevím. Nestydí se za mě?
Taky nechci, aby si myslela, že ji chci jen využít abych získala přízeň jejího bráchy :-(
Pomooooc prosííííím :-(
Děkuji za odpovědi :-)
Mars
Ahoj Mars a co si zkusit s tvou kamarádkou otevřeně promluvit. A co ten její bratr, jeví o tebe zájem? Protože by byla škoda,kdyby ses s kamarádkou rozhádala jen kvůli tomu, že se ti její bratr jen líbí. Promluv si s ní otevřeně. Řekni ji, jak to cítíš a klidně trvej na přátelství s ní. Vždyť je to fajn holka, jak píšeš. Přece vás něco takového nerozhází. Tak se zatím drž.
Určitě napiš, jak se to vyřešilo, jsem zvědavá. Ahoj:)
Diskuze je uzavřena.