Člověka odjakživa fascinovalo tajemno. Od různých pohanských bohů, přes křesťanské vzory až jsme se jednoho krásného dne propracovali k upírům. Popravdě, kdo z nás si někdy nepoložil otázku, co je mezi nebem a zemí? Dnes jsme až tak daleko, že máme propracované plány zombie, apokalypsy nebo přistání mimozemšťanů na Zemi. Ovládnutí cizí planety lidmi, díky převtělování se do jiných bytostí? Žádný problém. Ale stejně se nakonec vrátili do módy upíři.
Dříve si lidé představovali upíry jako krvelačná a prakticky nepřemožitelná monstra.Vyhledávala lidi pouze kvůli jejich krvi. Jediný způsob, jak je zabít bylo probodnout je dřevěným kůlem do jejich pomyslného srdce. Vyskytovali se zásadně v noci, přes den spali v rakvích, protože na slunečním světě se rozpadli v prach.
A dnes? Podle Stmívání jsou upíři všude kolem nás. Chodí s námi do školy, můžeme je potkat na nákupech, akorát v restauraci je asi nepotkáme (i když tam jednou Edward s Bellou taky byli :D). Stali se z nich mírumilovní vegetariáni a na slunci se třpytí jako víly. A především jsou děsní romantici a rádi poslouchají Debussyho. A to je ten důvod, proč se spustila upíří mánie.
Dívky jsou oslněny nekonečnou láskou mezi Bellou a Edwardem, který udělá cokoliv, aby svou milou zachránil. Oba by kvůli své lásce byli schopni obětovat život a věří, že tohle je láska ne na celý život, ale na věčnost, protože Bella touží po nesmrtelnosti a věčném životě s Edwardem. Jistě, bylo by úžasné, kdyby vám byl někdo takhle oddaný, ale bohužel (nebo možná bohudík), v reálném světě na vás kluk nebude celou noc zírat a kochat se tím, jak spíte, nebude mít neomezený kapitál jako Cullenovi a nebude mít dokonalý zjev jako Edward. Ale nikdo není dokonalý a právě jedním z mnoha důkazů lásky je akceptování chyb toho druhého. A není vlastně lepší, aby si člověk prožil krásný život se všemi radostmi a strastmi než dokonalý nekonečný život, který začne časem nudit?
Chceš, aby se tvůj článek zde objevil také? Není nic snadnějšího! Pošli mi svůj originální článek, k tomu připoj krátké info o tobě (popř. i s odkazem na blog) na e-mail mersmerize@proslecny.cz
Je mi 22 let, pocházím a dodnes žiji v Kutné Hoře a až vystuduju, pravděpodobně Vám budu vyrábět nebo prodávat léky (můj studijní obor je farmacie). Moje pravé jméno je Lucie, ale na internetu mě můžete potkat pod nickem Mersmerize, na který jsem přišla asi před dvěma lety, díky mé oblíbené hře Final Fantasy.
Blog na kterém se právě teď nacházíte jsem založila 14. listopadu 2010 a vznikl ze dvou důvodů. Ten první byl, že jsem se potřebovala ze všeho vypsat, informovat o tom, že tu taky jsem a druhý důvod byl pomoci ostatním mladým slečnám, které si s něčím nevědí rady. Nejsem všeznalá, nevím a nevyznám se ve všem, ale jsem učenlivá a ráda se dozvídám nové věci.
Chápu, že se stmívání setkalo s velikým ohlasem – přeci každá dívka touží po muži, který by ji pořád miloval a byl jí věrný. Jenom mě pak štve to množství knížek s upíry. Sice je super porovnávat různé „druhy“ těchto bytostí, ale poslední dobou mě upíři málem odpuzují.
Teď jsem si přečetla Draculu – to je tak obrovský skok, co se s těmito tvory udál!
Upíři do knih patří, stejně jako jiné nadpřirozené bytosti, ale čeho je moc, toho je příliš. A já, která jsem upířin přečetla až moc, se začnu téměř chvět hrůzou když slovo UPÍR slyším, ale trošku jiného důvodu než Mina a celá draculovská parta.
Jo poslední dobou mě to také štve. Autorka Stmívání uděloala z upíru supermany. (A co takový Edward, ten ještě ke všemu tomu co dokáže umí číst myšlenky!) Sluníčko jim neublíží a jsou to téměř dokonalá stvoření pro manželský život. je to celkem nuda..
Já mam celkem film Stmívání ráda .. ovšem je absolutne nerealistický a zanechává v nekterých dívkiách nadeji na takový život tož me prijde hrozne smutný, protože se nikdy nedočkají.
Upíří deníky jsou lepší než stmívání :D – doporučuju !
Ahoj, tak já budu za zlou, ale opravdu nerada. S těmi upíry zásadně nesouhlasím, ano vždy byli bráni za monstra, ale pro dívky, které se stali obětí byli erotickou fascinací. Proto se upíři „pásli“ na mladých pannách a kousali je do krku- do onoho nejcitlivějšího místa na těle. Stephanie Mayer napsala dokonalou knihu a i tak vzdáleně založenou na starších faktech. Navíc mi přijde, že se tento článek k blogu Mers moc nehodí, ale to je jen názor :) neber to jako urážku, sama píšu do dětské tiskové agentury, takže mám pocit, že pro psaní dobrých článku budeš potřebovat při nejmenším lepší inspiraci.
Diskuze je uzavřena.