Společné finance a život s partnerem Zatím bez hodnocení.

Ahoj holky, dnes jsem si psala s kamarádkou a ta se strašně divila, že nemám se svým Milým společný bankovní účet. No a pak jsem si psala s další, a té to přišlo naprosto samozřejmé, takže jsem nad tím chvíli přemýšlela a chtěla bych znát i váš názor.

Když začínáte společně bydlet

Nevím jak vy, ale když jsem se poprvé stěhovala do společného bytu se svým teď už manželem, byla jsem z toho děsně na větvi, vlastně jsem ještě teď, baví mě vytvářet takové to “teplo domova”. No ale abych neodbíhala od tématu – bydlíme v nájmu, platíme složenky a donedávna jsme spláceli i nábytek. Tady v Turecku si lze totiž koupit tzv. “svatební balíček”, tedy vybavení domácnosti za dobrou cenu. Vybírali jsme dlouho, až jsme vybrali a firma nám začala objednané věci dovážet domů. Ve svatebním balíčku bylo všechno, od povlečení, přes žehličku, pračku, ledničku až po postel a skříně, byly tam všechny kusy nábytku, koberce, nádobí, příbory, televize, prostě všechno:-) A dali jsme za to nějakých 80 000 Kč, což si myslím, že je velmi dobrá cena na to, že je všechno fakt moc hezké, značkové a kvalitní. Za necelý rok jsme to měli splacené. Tím mi taky odpadla starost s obíháním obchodů a nakupování jednotlivých kusů. No ale zpět k tématu. Financování. Protože jsme s Milým oba pracovali, splátky i nájem jsme platili oba, nebylo to striktně napůl, ale kdo co měl, to dal.

Rozdělit platby?

Manžel má turecký účet a já český, kam mi chodí peníze. Nemáme rozdělené peníze napůl, že bych mu třeba dávala půlku částky na nájem, i když i to padlo jako možnost. Přijde mi trošku hloupé každý měsíc sedět nad kalkulačkou a počítat napůl složenku za plyn a pak po něm peníze chtít. Takže jsme to rozdělili tak, že on platí nájem, uklízečku (co uklízí chodbu, doma uklízím já:-)) a internet a na mně zbývají složenky za plyn, elektriku a vodu a starám se o jídlo a ostatní nákupy. Samozřejmě když jdeme třeba na jídlo ven nebo jedeme na výlet, tak někdy zaplatí on, někdy já, prostě tak, kdo první vytáhne kartu. Někdy nemám peníze já a někdy on, tak mu nějaké dám, nebo on mně. Snažím se na tom vydělat, úroky a tak, ale rychle mě umlčí. Zbytek peněz je můj a co zbyde jemu, je jeho, neptám se, kolik za večer utratil, co si koupil a tak, to by mi přišlo trošku ponižující. Snažím se nějak evidovat svoji útratu, ale cítila bych se trošku trapně, kdybych po něm chtěla, aby mi diktoval, kolik ho stálo pivo nebo čaj v hospodě.

No a taky máme velkou modrou pokladničku, kam házíme peníze a šetříme, abychom to mohli před výplatou zase vybrat, když dojdou peníze. Mám i spořící účet, o možnostech spoření napíšu zase jindy.

Společný účet? Nikdy!

Znám několik párů, které mají společný účet, obě výplaty chodí na něj a třeba ženská polovička se stará o rodinné finance. Klobouk dolů, jestli to tak funguje. Já být tím chlapem, tak bych byla teda pěkně naštvaná, kdybych si musela říkat o každou korunu. Jak taky fungují Vánoce? Takhle přece musí ty páry vědět, kolik co stálo, a tím se ztrácí celé kouzlo dárku? Nebo co když chtějí koupit občas nějaké překvapení? A navíc, určitě i chlapi, stejně jako my, ženy, taky někdy hřeší, nebo ne? Sem tam si taky chtějí koupit jen tak něco pro radost.

Docela dobrá mi přijde i možnost, že každý z páru má svůj účet, kam mu chodí výplaty, a pak mají účet společný, kam měsíčně posílají určitou částku, ze které platí společné platby, nájem, složenky,…

Jak to máte vy? Máte s partnery společný účet, nebo ne? Zajímá mě, jak to funguje jinde, tak budu ráda za komentář!