Nehezké, zarudlé, často i bolestivé pupínky na obličeji, dekoltu i ramenech – to je v pubertě naprosto běžná věc. Navíc mastná a nezdravě vypadající pleť… Projdou si tím asi všichni. Akné je totiž nejčastější poruchou kůže a pro někoho boj s akné nekončí ani v dospělosti. Jako památka na něj nám na kůži zůstávají drobné, ale stále viditelné jizvičky. Výzkumy uvádějí, že až 33% lidí trpí chronickým akné. Logicky lze předpokládat, že důsledky průběhu chronického akné jsou ještě výraznější.
Akné se poprvé objevuje zpravidla v pubertě a to hned z několika důvodů – hormonální nerovnováha typická pro toto období života, strava a chybějící vitamíny, ale i nejrůznější vlivy okolní prostředí. Akné se vytvoří ukládáním nadměrného množství mazu v mazových žlázkách a koříncích chloupků, kde vzniká onen nehezký pupínek. V tuhle chvíli obvykle začneme pátrat po způsobech možné léčby. Nabízí se hned několik variant – užívání hormonů, kortikoidů, a nespočet druhů předražené kosmetiky. Problémem ovšem není jen cena kosmetických přípravků, ale hlavně fakt, že ne každému tato kosmetika v boji s akné pomůže. Nyní se díky českým odborníkům a jejich výzkumu objevuje možná ještě lepší varianta. Tento vědecký způsob léčby akné s sebou totiž nese velmi pozitivní výsledky, které jsou podloženy klinickým testováním.
U zrodu technologie, která urychluje metabolismus buněk, stál tehdejší vyučující na VUT v Brně, Ivan Rampl. Ten se začal zabývat otázkou vytvoření velkoplošného impulzního magnetického pole, které by nezasahovalo hluboko do živé tkáně, a především pak tím, jak na jeho působení budou reagovat právě kožní buňky. Netrvalo dlouho a jeho myšlenka si získala velkou podporu. Spolu s kolegy z Univerzity Karlovy v Plzni a Biofyzikálního ústavu poté zkoumali vliv působení impulzního magnetického pole ve spojení s impulzním světelným polem. A jako první na světě zkusili také tato dvě pole zkombinovat s tepelným zářením.
„Zjistili jsme, že zásadně urychluje metabolismus kožních buněk a pomáhá zlepšit vlastnosti kůže – tlumí například výdej kožního mazu, pleť lépe hydratuje a zvyšuje se její pružnost nebo vyrovnává nerovnosti na pleti“, říká Rampl.
Výsledkem výzkumů se stal přístroj Face-up!. Následně provedená odborná studie ukázala, že u 90% lidí s výrazným výskytem akné, kteří se výzkumu zúčastnili, dokázal český vynález potlačit jeho projevy. Srovnáme-li si to s údajnou, často ani výzkumem nepodloženou, účinností dosud dostupných metod léčby akné, tak se přístrojem využívaná technologie zdá být revoluční.
Přístroj Face-up! a celkově aplikace vědeckého přístupu v rámci boje s akné, má očividně velký potenciál. V budoucnu by se obdobným technologickým způsobem mohlo přistupovat také k dalším problémům, jako je například léčba celulitidy, či podpora růstu vlasů. A nám jen nyní zbývá doufat, že už brzy nám odborníci nabídnou další přístroje, které se budou stejně účinně vypořádávat s našimi dalšími problémy.
Jmenuji se Martina a je mi 23 let. Původem jsem z Pardubic, ale zeptat se mě na cokoliv ohledně tohoto města, asi budu u většiny otázek tápat. Není to snad ani tím, že bych Pardubice neměla ráda, ba naopak, jako město pro život se mi líbí.. Ale vždy mne to více táhlo do zahraničí, poslední 3 roky především do Francie.
V Pardubicích studuji univerzitu – ekonomické zaměření, a v budoucnu doufám, že vás budu ohromovat skrze marketingové kampaně pro nadnárodní společnosti :-) Touha po životě v zahraničí zapříčinila, že oficiálně jsem sice studentkou Pardubické Univerzity, ale momentálně studuji obor Mezikulturní obchodní komunikace v Anglii, ve městě Preston. Možná si nyní říkáte, že to je přinejmenším divné – tvrdím, že mě láká Francie, ale studuji v Anglii. Je to strategie :-) Ve Francii jsem již studovala před dvěma lety – na ostrově Réunion, což je de facto jedna z nejvzdálenějších částí Francie (nachází se u Madagaskaru). Tam se také hodlám příští rok za studiem vrátit, pěkně do tepla rovníkových oblastí. A snad již s anglickým titulem MA, který mi zajistí lepší pozici na tamním pracovním trhu. Na tomto ostrově bych totiž v budoucnu ráda žila.
A co mě vedlo k přispívání na blog proslecny.cz? Lásku k psaní jsem objevila již před lety, ale co je důležitější, v přispívání na tento blog vidím smysl. Moje mládí („mládí“, zvláštní toto slovo použít bez toho, abych sama sebe chtěla označit za „starou“) bylo velmi bouřlivé, rodiče si se mnou užili, a já sama jsem se musela postupně najít. Což není proces jednoho dne, či týdne. Je to životní úkol na několik let! Díky tomu vím, jak moc to dá mladým slečnám zabrat, než mohou říci „Vím, kým jsem“ :-) A proto jsem tady, nechci být jen někým, kdo sem bude psát články. Naopak, ráda bych se stala Vašim parťákem v dobrém i zlém, kamarádkou, na kterou se můžete obrátit s každým problémem a víte, že Vás v tom nenechá…
