Můj deník IV 5/5 (35)

Jsme na cestě domů. V autě. Vůbec se mi nechce. A jelikož nemám v autě co dělat, tak napíšu článek. Dnes je 18.7.2018. Zajímalo by mě, jestli až přijdu k nám do bytu, tam budou cítiti cigarety.

Rodina Vendy tady ještě zůstane. Trošku žárlím, i když je to moje kámoška. Bylo těžké se rozloučit se všemi kamarády, kromě Vendy, s tou se potkám. Jestli nechápete, o čem tady píšu, tak si přečtěte minulé díly mého deníku. Pak všechno pochopíte.

Sem jsme jeli 16 hodin i s pauzami. Rodiče se střídali. Teď je 8:51 a my jsme vztávali v 6:00, jupí! Ten, kdo to nepochopil, to je ironie. Přijedeme až večer, takže výhry vítězkám pošlu tak zítra+než dorazí, tak vám přijdou asi pozítří.

Sedím vzadu namačkaná na bratra a sestru. Radši bych spala v kufru. Upřímně mě to pořádně _ _ _e. A teď k něčemu zajímavějšímu.

A zítra, až půjdu na poštu, se musím stavit v lékárně. Mám totiž důvodné podezření. To si domyslete.

Typická rodinná dovolená: táta zabloudil, brácha řve, sestra otravuje, máma se snaží pracovat s navigací a já se těším, až skončí tahle jízda!

A k tomu podezření, jestli vám to nedocvaklo, tak, možná jsem těhotná….MOŽNÁ! Doufám, že ne… Trochu jsem ztloustla a po ránech mi je blbě.

Brzy vyjde článek (foto)návod na to, jak si vyrobit něco skvělého. Napíšu, co budeš potřebovat:

Tričko z Pepco s nápisem Limited Edition, s výstřiškami dole. Buďto růžové nebo šedé, nůžky, gumu do oblečení, jehlu.

Co bych ještě napsala? Chvilku jsem nepsala a teď je 13:00 přesně. A to jsme ještě nevyjeli z Chorvatska! Bloudíme tady. A neumíme říct: ,,Kudy se jede na Slovinsko?“ Já se zblázním. Tahle část deníku není nějak moc zajímavá. A pozor, mám jenom 48% baterie, doufám, že mi vydrží alespoň do Rakouska… Ale asi ne.

Co na závěr? Jestli pojedete do Chorvatska autem, tak se naučte tu větu!!

Čauky