Jedna slečna mě požádala, zda bych mohla napsat o icq, skype a podobných věcičkách – tedy současných komunikačních programech. Dlouho jsem přemýšlela, co napsat. Historie málo koho zajímá, ale asi největší problém, který dnešní společnost sužuje je neosobní „virtuální“ přístup k řešení mnoha sociálních situacích, jako jsou kamarádi, hádky nebo flirtování.
Určitě i ty si to občas uvědomuješ. Dřív se lidi museli spoléhat jen na svou pusu, na chování mezi lidmi, v dnešní době se už většina věcí řeší přes internet a virtuální realitu.
Není na tom nic špatného, doba prostě žene dopředu, ale čím víc se na takový internet a komunikační programy budeš spoléhat, tím hůř ti půjde zařadit se do normálních kolektivů, ve škole apod. Co z toho, že na internetu jsi oblíbená? Co z toho, že na facebooku máš tisíc přátel, když polovinu možná ani pořádně neznáš?
Mladé slečny využívají komunikaci po internetu také kvůli tomu, aby si mohly zaflirtovat, ukázat klukovi, že se jim líbí apod. Na internetu se přeci flirtuje lépe – nečervenáš se tam, svou odpoveď si můžeš rozmyslet, ale pozor na to.
Takovéhle virtuální prostředí nás někdy nutí, chovat se trošičku jinak než v normálním životě. Když si píšeš s klukem, můžeš být najednou ohromně drzá, můžeš mluvit o čemkoliv, nestydět se. Ale pak přijdeš třeba do té školy, kde je tvůj vyvolený a klopíš očka nebo raději děláš, že ho nevidíš.
I když virtuální svět se zdá skvělý, nenech, aby ovlivnil takovým způsobem tvoje chování. Hlavně při psaní s někým koho bys v budoucnu chtěla poznat nebo se s ním chtěla spřátelit i v obyčejném reálném světě. Nepřeháněj to – i takhle si o tobě kluci můžou vytvořit obrázek a ten první dojem.
Komunikační programy jako je icq, skype nebo jabber jsou skvělým nástrojem pro udržování kontaktu, stejně tak sociální sítě jako facebook nebo twitter, ale nedovol aby se ti spojil virtuální svět s tím reálným. Pokud už od nízkého věku budeš dávat přednost flirtování a balení kluků jen po internetu, možná už nikdy nebudeš schopná odhodlat se udělat něco doopravdy.
Nebo další příklad slečny, která sedí většinu času před počítačem, baví se svými přáteli, které možná ani ve skutečnosti neviděla. Co z toho? Tam, kde je kontakt potřeba nejvíce, tedy v realitě, bude o to ochuzená a kvůli svým virtuálním přátelům si nenajde ty, se kterými by mohla chodit ven, svěřovat se jim, smát se, chodit do kina apod.
A pak se divíš, že nemáš žádného přítele, když sedíš, neustále připojená k síti? Jakého kluka si takhle můžeš najít? Možná jen někoho na vztah na dálku. Samozřejmě, i přes internet si můžeš najít přítele, ale pravděpodobnost? O dost nižší, než když vstaneš od stolu a půjdeš s kámoškou někam ven, kde třeba potkáš toho pravého.
A není nic lepšího než flirtovat „doopravdy“. Vidět, že se na tebe kluk usmívá? To je přece ta nejlepší věc!
Je mi 22 let, pocházím a dodnes žiji v Kutné Hoře a až vystuduju, pravděpodobně Vám budu vyrábět nebo prodávat léky (můj studijní obor je farmacie). Moje pravé jméno je Lucie, ale na internetu mě můžete potkat pod nickem Mersmerize, na který jsem přišla asi před dvěma lety, díky mé oblíbené hře Final Fantasy.
Blog na kterém se právě teď nacházíte jsem založila 14. listopadu 2010 a vznikl ze dvou důvodů. Ten první byl, že jsem se potřebovala ze všeho vypsat, informovat o tom, že tu taky jsem a druhý důvod byl pomoci ostatním mladým slečnám, které si s něčím nevědí rady. Nejsem všeznalá, nevím a nevyznám se ve všem, ale jsem učenlivá a ráda se dozvídám nové věci.
No, víš, ono je to přes internet jiný, než naživo.
Naživo se člověk chová jinak jako doopravdy. Někdy je protivný, ale na netu to nepoznáš. Lidi nemůžeš soudit podle profilovky, podle hcyb v textu, podle jiných věcí. Naživo je to všechno jinak.
Tak s tím klukem ve škole a na internetu si mě vystihla :D Když já si nemůžu pomoc… kdyby aspon nebylo okolo tolik těch lidí… :D
Diskuze je uzavřena.